http://indiancorral.cz/cz/ bez popisu cs http://indiancorral.cz/cz/templates/default/images/system/rss-logo.gif http://indiancorral.cz/cz/ 60 60 http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=70 Tento obrazový manuál vznikl jako vedlejší produkt víkendového workshopu, který se konal v červnu roku 2007 na jednom nejmenovaném tábořišti, situovaném v malebné údolí vltavské kaskády. Podoba některých tváří s kýmkoli je čistě náhodná. Rád bych poděkoval nejen ztepilým figurantům, ale především kolemstojícím přihlížejícím, kteří ode mne utrpěli nejedno bezpráví, když jsem je nemilosrdně vyháněl ze záběru. Fotografie a jejich komentář se drží faktů tak, jak probíhala konkrétní stavba, moje soukromé postřehy (které si zkrátka neodpustím) nemusí s použitými postupy korespondovat a budou podobně jako tato předmluva odlišeny jiným stylem písma. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=69 Indiáni, nazývaní často největší lehkou kavalerií v historii, užívali svých koní jak k válce tak k lovu. Protože koně často konali nebezpečnou práci pokrývali je indiáni různými symboly podle povahy této práce. Věřilo se, že válečné symboly řídí osud indiánského válečného koně, proto indián zdobil svého koně symboly zaručujícími jeho ochranu, eliminujícími potíže které ležely vpředu. Takovými, které mluvily o jeho odvážném srdci a symboly, které vyprávěly o jeho sympatiích k válečníkovi. Zde jsou některé symboly které indiáni užívali pro válku http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=68 Jednoho léta v dávných časech se sešla rada sedmi posvátných ohňů a Lakotové s tábořili společně . Slunce spalovalo vše živé a lidé měli hlad, protože zde nebyla žádná lovná zvěř. Dva mladíci šli na lov.Cestou potkali krásnou mladou ženu oblečenou v bílých šatech. Jeden z mužů po ní silně zatoužil a pokusil se jí dotknout. Okamžitě ho zahalil mrak a když se rozplynul na zemi ležela hromádka kostí. Druhému mladíkovi žena řekla: "vrať se do tábora a řekni lidem, že přijdu." Když přišla držela v rukou vak. Rozbalila ho, vyndala posvátnou dýmku a naučila lidi jak ji používat k modlitbám. "S touto posvátnou dýmkou budou vaše prosby mocnější." Poučila Súje o významu bizonů, žen a dětí. "Vy pocházíte z matky země," řekla ženám "a to co děláte je stejně důležité jako to co dělají válečníci." Před tím než odešla slíbila lidem že se vrátí. Jak se vzdalovala, čtyřikrát se převalila a změnila se v bílé bizoní tele. Říká se, že od toho dne Lakotové užívají dýmku a je dostatek bizonů. (podle vyprávění Johna Lame Deera v roce 1967) http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=67 BI´ SHEE znamená v absaročtině, jazyce Vraních indiánů, bizon. Pro indiány znamená návrat bizonů ozdravení těla i ducha. Pro mnoho indiánských kmenů je znamení orla znamením šťastné náhody nebo souhlas „Stvořitele“. A tak, když se v lednu nad volně se pasoucím stádem bizonů v rezervaci Fort Peck vznášel orel, ohlašoval příchod dne, dlouho očekávaného na pláních v severovýchodní Montaně. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=66 Pow wow jsou indiánské akce a většinou nejsou určeny pro širokou veřejnost – myšleno „neindiánskou“ – či turisty. Ale obojí jsou vítáni jako návštěvníci. Je dobré mít tedy na paměti, že pro indiány je taneční aréna posvátné místo, má svoje zákonitosti a tudíž se od návštěvníků očekává vhodné chování. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=65 Když jsem se procházel táborem, zdálo se, že se týpí táhnou do nekonečna; bylo to ohromující. Všude kam jsem se podíval se tyčili bílé kužele ježící se nedávno nařezanými tyčemi směřujícími k modré obloze. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=64 Pravděpodobně první zmínka o tanečnících používajících bustle zvaný „vraní pás“ (tedy jeho archaickou podobu) je z roku 1664 od Irokézů, kdy asi 20 mužů tančilo obřadní tanec jako přípravu na dlouhou cestu do Montrealu. Součástí tohoto obřadu byla i velká hostina s kotlíky. Tanečníci byli černě pomalovaní, na hýždích měli připevněna vraní pera a během tance po sobě házeli hořící větévky. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=63 Tanec vždy hrál důležitou roli v kultuře prérijních indiánu. Byl centrálním prvkem v náboženském i světském živote. Ještě před 100 lety pow wow neexistovalo v podobě v jaké ho známe dnes, ačkoli tu byly jisté taneční tradice které se posléze vyvinuly v moderní pow wow. Tyto tradice spočívaly v letních shromážděních při nichž byly tančeny obřadní a společenské tance, a tance válečných spolků konaných k poctě a ochraně jejich členů. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=62 Je velmi těžké popsat podobu, která utváří indiánský tanec (potažmo i tanec jiných tzv. přírodních národů). Vychází totiž z vnitřního vnímání a prožitku tanečníka, je projevem jeho meditace či jeho ztotožnění se s rolí v tanci, nebo dokonce projevem jeho proměny. Ať putujeme Severní Amerikou od severu k jihu nebo od západu k východu, nalezneme všude tanec jako prostředek k vyjádření filosofie, obav, přání apod. společnosti, a potažmo i sebe sama. Pokud se na takový tanec díváte, vtahuje vás do sebe svou neuvěřitelnou magičností, jednoduchostí a výrazovostí – oslovuje totiž hluboké vrstvy naší duše. A co teprve, když jej můžete tančit – tehdy se vám tanec může stát tím, čím byl pro přírodní národ, tj. navázáním kontaktu s vaší bytostnou podstatou. Atmosféru tance nevytvářejí kroky. Jde o projekci celého těla – vlastně ne, pouhé tělo toho není schopno, je to projekce celé bytosti, těla i ducha. Za tanečními kroky a pohyby těla se skrývá hloubka významů a pocitů. Je velmi těžké vyladit se na tento způsob cítění. Jediné, co lze udělat, je pokusit se reprodukovat kroky a pohyby těla a skrze ně pak dospět k vnitřnímu porozumění indiánskému tanci. O to se pokusil v části své knihy B. S. Mason, mimochodem velký popularizátor díla Ernesta Thompsona Setona. Autor se inspiroval zvláště lesními kmeny a kmeny obývající Velké planiny, proto je tato studie použitelná i pro tanečníky na pow wow. Alespoň mě v začátcích velmi pomohla. Josef Porsch – Ablákela, ablakela@centrum.cz http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=61 Neúprosný déšť a pomalá jízda – tak vypadá naše hledání cesty do Chaco Canyonu. Zvyklí na obrovské, mnohdy několik desítek metrů čtverečních velké informační tabule, které upozorňují řidiče i na 50 mil vzdálený drugstore, hledáme něco podobného, co by nás dovedlo k této historické památce prvního stupně. Ale kde nic, tu nic. Podle mapy jsme už několik mil za odbočkou . Zastavujeme u nejbližšího motelu a tážeme se na cestu. Nikdo nic neví. Otáčíme auto a krokem se vracíme. Teď konečně objevujeme cedulku o velikosti asi 50x20 cm s téměř nečitelným nápisem “Chaco Canyon”. Konečně! http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=60 Francouzsko - indiánskými válkami se rozumí série ozbrojených konfliktů mezi anglickými koloniemi v Severní Americe jedné a znepřátelenými evropskými koloniemi v rozmezí let 1689 až 1763. Každý takový konflikt byl součástí větší války v Evropě. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=59 12. října 1492 si Columbus zaznamenal ve svém lodním deníku, že domorodci ze San Salvadoru byli obdarováni skleněnými korálky. To je nejrannější záznam o korálcích v Americe. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=58 Na počátku 19.století se Seminolové odívali do kožených oděvů podobných těm, které měly ostatní jihovýchodní kmeny. Kožešiny a kůže jim zajišťovaly teplo i ochranu před chladným podnebím panujícím v oblasti zhruba dnešní Georgie, kde v té době většina z nich žila. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=57 Slunce na amerických velkých pláních dokáže být zdrojem oslnivého světla a vražedného vedra. Aby se chránili před touto mocnou silou, schovávali se indiáni v přístřešcích z větví keřů, nosili čapky z nevydělané kůže, halili své tváře a těla do dek a plášťů. Nemůže být žádným překvapením, že jakmile se staly deštníky a slunečníky dostupnými, indiáni si je rychle přisvojili a samozřejmě ozdobili podle vlastních představ a kmenových vzorů. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=56 Ruční tkaní začíná v prehistorii, kdy domorodci využívali různá rostlinná vlákna k výrobě tašek, seší, pásků a provazů. Zbytky těchto výrobků byly nalezeny v archeologických vykopávkách. Ruční tkaní však nebylo záležitostí pouze Severní Ameriky, ale objevuje se i v Arizoně (výrobky tkané ze psích chlupů), Peru, ve Skandinávii a Dánsku. Zde byl učiněn 600 let starý nález, a podle některých teorií sem přinesli znalost ručního tkaní z Ameriky Vikingové. Dle ústně předávané tradice kmene Osage je umění tkaní více než 2000 let staré a bylo kdysi známo všem indiánům Severní Ameriky. Pro toto tvrzení také mluví nález na Floridě- jedná se o kus tkaniny nalezený v močálu, jehož stáří bylo odhadnuto na 6000-8000 let. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=55 http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=54 Jedna z prvních zmínek o berdache (čti berdaš) se objevuje v deníku španělského výzkumníka Cabeza de Vaca. Roku 1530 si zapsal do svého deníku, že mezi floridskými kmeny jsou k vidění "jemní" indiánští muži oblékající se a pracující jako ženy. Později jsou zaznamenány početné zprávy ze 17. století, pocházející od španělských conquistadorů a ve spisech katolických misionářů. Francouzští obchodníci a britští obyvatelé kolonií na severozápadě potvrzují stejný úkaz i v dalších kmenech. Etnologové později zdokumentovali tento "třetí rod" v přinejmenším 120-ti dalších severoamerických kmenech, ale i v dalších kulturách světa. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=53 Pro mnoho kmenů prérijních Indiánů u nichž během 18. a 19. století vzkvétala kultura lovců bizonů,byl tanec slunce hlavním společným náboženským obřadem. Zpravidla se konal v pozdním jaru nebo ranném létě.Obřad oslavuje obnovu ­ duchovní znovuzrození účastníků a jejich příbuzných ; právě tak jako obnovení žijící země se všemi jejími součástmi. Tanec slunce reflektuje vztahy k přírodě které jsou charakteristické pro étos plání, a obsahuje symbolická představení různých zvířecích druhů, zvláště orla a bizona, kteří kdysi hráli zásadní roli v životech lidí a jsou obdařeni posvátností a zvláštní silou. Obřad, zahrnující oběť a prosbu k zabezpečení harmonie mezi všemi žijícími bytostmi je stále praktikován mnoha současnými domorodými Američany. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=52 Mohykán, spolu s různými variantami tohoto algonkianského slova, znamená vlk. Východně od Velkých Jezer žily dva kmeny s podobným názvem: Mahikani a Mohegani, ale jejich loviště byla od sebe dosti vzdálena, dokonce oba kmeny mluvily odlišným dialektem. Nelze je vzájemně ztotožňovat, přestože mají stejný prapůvod a přestože shodou okolností nakonec oba splynuly, a to v úplně jiném místě, než odkud pocházejí. Dnešní příslušníci obou kmenů, kteří žijí ve Stockbridge ve Wisconsinu, nemohou Cooperovi odpustit, že je ve svých románech nechal vymřít. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=51 Tyto příběhy vyprávěli staří lidé z kmene Bělohorských Apačů ve třicátých letech Greenvillu Goodwinovi, který je v roce 1939 uveřejnil ve sbírce ”Myths and Tales of White Mountain Apache”. Zhruba polovinu jsem jich volně převyprávěla do češtiny. Vybrala jsem stěžejní mýty a další příběhy, které mě zaujaly. Pro přehlednost jsem je seřadila za sebou tak, že první je cyklus popisující vznik světa, pak vyprávění o Zabíječi oblud, dále příběhy, ve kterých hrají důležitou roli zvířata, často Kojot, a nakonec vyprávění ze života lidí. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=50 http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=49 http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=48 http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=47 Kajovské kresby ze sbírek Smithsonova ústavu obsahují díla kreslená na bizoní kůži, nebo pozdější práce na papíře. Ten Kajovové začali používat, když se na konci kajov1.jpg (27041 bytes)19. století dal běžně získat. Tyto kresby představují jedinečný zdroj informací o společenských a uměleckých tradicích tohoto kmene. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=46 Kajovové nazývali sami sebe “Kwuda” (Vyvolení) nebo “Tepda”(Nastávající). Až o mnoho později je jejich komančští sousedé z jižních plání pojmenovali “Kaigwa” (což znamená něco jako Dvě odlišné polovice). Tento termín se pravděpodobně vztahoval k jejich mužskému zvyku mít jednu půlku hlavy ostříhanou a druhou dlouhovlasou. Z Kaigwa bylo pravděpodobně odvozené jméno Kiowa (Kajova) a v současné kajovštině znamená Hlavní lidé. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=45 Naše znalosti ústního folklóru severoamerických indiánských kmenů jsou výsledkem dlouhého sběratelského úsilí. Zapisování tradičních vyprávění Indiánů začalo brzy po tzv. objevení Ameriky. Mezi prvními, kdo informace tohoto druhu sbírali, byli křesťanští misionáři, hlavně jezuité. V polovině 19.století přispěl k poznání indiánského folklóru Henry Rowe Schoolcraft (1783 – 1964), zástupce federální vlády Spojených států i Odžibvejů (Ojibway) Výsledkem jeho mnoholetého zájmu o obyvatele Severní Ameriky byla jeho šestiletá práce “Historical and Statistical Infirmation Respecting the History, Condition and Prospects of the Indian Tribes of the United States” (1851-1857). Odborné sbírky folklórních textů se datují zhruba od založení Úřadu pro americkou etnologii roku 1879 (Bureau of American Ethnology) při Smithsově ústavu (Smithsonian Institution) ve Washingtonu. Nejznámější z prvních odborných sběratelů v terénu byl zakladatel moderní americké antropologie – Franz Boas (1858 – 1942). http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=44 Arapažské děti se rodily v rodičovském týpí, kde jejich matkám při porodu pomáhaly ženy z nejbližšího příbuzenstva. Po narození bylo dítě otcem vykoupáno ve studené vodě a pomalováno směsí z červené země a bizoního loje. Pupeční šňůra dítěte byla uschována a vložena do malého váčku vyšívaného korálky. Tento váček byl každým jednotlivcem pečlivě ochraňován a obyčejně s ním i pohřben. Nejprve byl připevněn ke kolébce dítěte a poté zašit do jeho oděvu. Starší dívky jej nosily na krku, zatímco chlapcům jej opatrovala jejich matka. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=43 Před svým příchodem na Pláně žili Arapahové v oblasti dnešní severní Minnesoty, kde se živili lovem a zemědělstvím. Kolem roku 1790 se vyskytovali již na východních pláních Severní Dakoty a jižní Manitoby. Začátkem 60.let 19.století obývali oblast od řeky Platte po řeku Arkansas. V 19. Století se rozdělili na severní a jižní větev. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=42 Zdeněk Salzmann, vynikající etnograf, se narodil 18.října 1925 v Praze. V roce 1947 odešel studovat do USA jazykovědu. První terénní průzkum uskutečnil ještě jako student university v Bloomingtonu mezi Severními Arapahy ve státě Wyoming. Ve své další profesionální dráze kombinuje přístup jazykovědce a etnografa a v duchu tradice americké kulturní antropologie střídá i “geografická pole” svého zájmu. Vedle Arapahů se věnuje výzkumu Čechů v Rumunsku a kromě toho studuje i život Navahů a Hopiů na jihozápadě Spojených států. Je autorem arapažské abecedy a slovníku. V osmdesátých letech se výrazně zasloužil o záchranu arapažského jazyka, jemuž vzhledem k silnému vlivu angličtiny hrozil jistý zánik. Od roku 1968 přednášel kulturní a sociální antropologii na univerzitě v Amherstu ve státě Massachussetts, kde získal profesuru. Odtud odešel na zasloužilý odpočinek na svůj pozemek v Arizoně. Přesto však každý rok jezdí přenášet i na vysoké školy v České republice. Nyní však už nechme hovořit pana Salzmanna samotného. http://indiancorral.cz/cz/index.php?a=41 Čtenář románů z prostředí severoamerických planin nemá o kmeni Póný (Pawnee) příliš dobré mínění. Spisovatelé, jako např. Fiedler či Halikow, jim přiřkli přídomek zaprodanci či zrádci vlastní rasy atd. Co je však ještě horší - tyto přívlastky jim přisuzují i historici jako Dee Brown v knize Mé srdce pohřběte u Wounded Knee.