Pro mnoho indiánských kmenů je znamení orla znamením šťastné náhody nebo souhlas „Stvořitele“. A tak, když se v lednu nad volně se pasoucím stádem bizonů v rezervaci Fort Peck vznášel orel, ohlašoval příchod dne, dlouho očekávaného na pláních v severovýchodní Montaně.
„Toto je nový den, nová naděje.“ říká duchovní vůdce Assiniboinů. „obzvlášť pro naše děti a vnuky. Jsou to oni, kdo opravdu potřebují pomoc.“
Assiniboini a Súové (Sioux) z Fort Pecku se v poslední době snažili získat stádo bizonů, ti zmizeli z okolí pevnosti více než před stoletím. Ale letos se objevila nečekaná příležitost, to když sousední rezervace Fort Belknap chtěla prodat část svého stáda, kvůli velkému suchu. S pomocí několika grantů mohla Fort Peck odkoupit stádo o 100 bizonech po 300 $ za kus. Bizoni byli v červnu 2001 vyhnáni na pastviny o rozloze 5 800 akrů; 25 mil severně od Poplaru. Zhruba dalších 50 kmenů v USA bylo zaměstnáno jak zakládáním, tak rozšiřováním svých vlastních stád. Podle ITBC (Inter - Tribal Buffalo Cooperative), národní agentury založené v Rapid City, vlastní kmeny společné stádo celkem asi 8 000 - 9 000 bizonů, umístěných v 16-ti státech od Kalifornie po Michigan. Zvířata, jejichž počet byl na počátku 19. stol. odhadován na 60 milionů kusů, byla lovena a zabíjena skoro až k vyhynutí během osídlovaní Západu od poloviny do konce 19. století. Podle některých historiků byl jejich počet na počátku 20. stol. 1 500 kusů. Dnes statisíce bizonů táhnou do svých útočišť a také po rezervacích. Poslání ITBC je jednoduché, říkají její vedoucí činitelé: vyléčit duchy indiánů a bizonů.
„Dáváme jim zpět možnost rozvíjet nový kmenový systém učení a vzor myšlení.“, říká Louis LaRose, exprezident ITBC a dobrovolný manažer stáda 72 bizonů patřícího Winnebagům z Nebrasky. „Každý rok se o bizonech dozvídáme více a dozvídáme se více i o sobě samých. Vracíme se k Matce Zemi cestou našich dědů.“ ITBC vznikla roku 1990, aby koordinovala a pomáhala kmenům při návratu bizonů na kmenová území. Následujícího roku kongres vyhradil fondy pro kmenové programy týkající se bizonů a také kmeny věnovaly tento rok určité prostředky pro plánovaní snah o vylepšení a rozšíření stávajících stád nebo o založení nových. „Uznáváme bizona jako symbol naší síly a spojenectví, a tím, že vrátíme zdraví našim stádům, vrátíme zdraví i našim lidem.“ říká Fred DuBray, člen rady ITBC a příslušník lakotské rezervace Cheyenne River.
Jedno z největších a nejstarších stád sídlí ve rezervaci Vran v jihovýchodní Montaně. Vraní bizoni pochází ze stáda v Yellowstoneském parku, ale roku 1964 museli všechna zvířata zabít poté, co byla většina pozitivní na brucelózu, onemocnění, které způsobuje u krav potraty. Kmen přivedl bizony do rezervace znovu roku 1971 a nyní mají více než 1 500 kusů táhnoucích Big Hornskými horami. Vraní indiáni pomáhali ostatním kmenům při zakládání a rozmnožování jejich stád.
Pro většinu kmenů je návrat bizonů potřebný pro duchovní růst a také ze zdravotních důvodů. Winnebagové používají bizoní maso pro omezení výskytu cukrovky typu II (propuká v dospělosti) a srdeční slabosti mezi členy kmene. Skutečností je, že Winnebagové začínají novou éru - maso je mimo jiné podáváno v rámci nutričního programu pro děti v rezervaci, jakožto snaha povzbuzovat mladší lidi k vytvoření lepších stravovacích návyků, říká LaRose, známý jako „Bizoní muž“ mezi místními školáky.
Podle Ministerstva zemědělství USA, stogramový steak bizoního masa obsahuje 2,4 gramu tuku a jeho nutriční hodnota je 116 kalorií. Stejně velká porce hovězího obsahuje zhruba 8 gramů tuku a má 161 kalorií. „Vedeme k omezení míry cukrovky a věříme, že jsme začali s dobrou prevencí výskytu.“ říká LaRose a upozorňuje na evidované omezení potřeb operací očí a amputací končetin spojených s cukrovkou. „Nyní si začínáme uvědomovat i duchovní vliv.“
Nebraské stádo, sídlící v rezervaci blízko řeky Missouri, přinutilo kmen uvědomit si potřebu péče o jejich zem. Aby měli zdravé stádo je zdravá potrava nutností. Kmen se stará o porosty divokých prérijních trav, které jsou už po stovky let ideální stravou bizonů. „Máme za úkol znovu vytvořit prérii.“ říká LaRose.
Lakotové z rezervace Cheyenne River v jižní Dakotě vytvořil projekt navrácení Pte Hča Ka, který byl uznán prestižní univerzitou Harvard University‘s John F. Kennedy School of Government. Tomuto projektu byla udělena Cena americké inovace, protože Pte Hča Ka kombinuje prvky týkajícího se životního prostředí a ekologické obnovy se zachováním kulturního a duchovního znovuzrození v kmenové snaze vrátit dávné spříznění s bizony.
Během tradičního táboření pro mládež, které se konalo před deseti lety ve Fort Pecku, se členové kmene začali zajímat o získání stáda. Když totiž zjistili, že na jídelníčku není žádný bizon, řekl ředitel pro plánování kmene Abby Ogle: „Začali jsme se ptát sami sebe: jak to, že nemůžeme mít bizony?´“ Ve společné snaze začaly kmeny spolupracovat s ITBC na navrácení bizonů. Pět ze sedmi indiánských rezervací v Montaně se nyní stará o stáda bizonů. Vraní indiáni, Severní Šajeni, Černonožci a Kutenajové mají také vlastní stáda bizonů. Podle manažera bizoního stáda ve Fort Pecku Vala Smitha je také jednodušší a levnější chovat bizony. „Chov hovězího dobytka je příliš drahý a myslím si, že bizoni mají menší náklady, jsou čistotnější a krmivo si opatřují sami.“ Jako většina ostatních kmenů, vyvinuli ve Fort Pecku obchodní plán, který zahrnuje marketingové a turistické možnosti. Návrat bizonů rovněž naplňuje kulturní a duchovní prázdnotu, která zde zavládla na konci 19. století.
Návrat bizonů ale způsobil znepokojení na dobytkářských rančích v zemi, rančeři se bojí, že někteří bizoni by mohli být nakaženi brucelózou. Ale Robbie Mangan, kmenový ředitel pro ryby a lovnou zvěř, říká, že stádo ve Fort Pecku bylo na tuto nemoc testováno, a bylo negativní. Roku 1990 státní dobytkářští inspektoři zastřelili stovky bizonů z Yellowstoneského stáda, když bizoni táhli na sever z parku na státní půdu. Dnes Montana zpomalila rozšíření brucelózy a ta je již téměř vyhlazena.
„Mohou proti tomu být námitky, ale bizoni jsou součástí naší kultury, která byla ztracená a nyní je zpět.“ říká Ogle. Předtím, než bizoni zmizeli, byli hlavním zdrojem potravy a materiálu užívaného na oblečení a přístřeší kmenů na Pláních. Poslední dokumentovaný lov na bizony v rezervaci byl roku 1873. Krátce potom lovci, vojáci a rančeři vyhubili bizony v celé rezervaci jako část plánu vlády zničit indiánské zásoby potravy během expanze na západ.
Kmen nedávno změnil stávající honební terén na pastviny určené speciálně pro sto bizonů ve Fort Pecku. Členové kmene oslavili příchod bizonů uspořádáním pow wow a dalších obřadů a bizoni byli vypuštěni na pastvu do pustin. Assinibojnští a sújští duchovní vůdci a úřední osoby uspořádali dýmkový obřad. Několik starších žen podávalo tradiční jídlo složené z kukuřičné polévky, bobulového pudinku a placek v blízké stodole. Vybraní vůdci kmene a školní žáci sledovali bizony, valící se z dobytčích přívěsů do ohrad, v nichž již byli připraveny hromady čerstvého sena. „Jsem rád, že jsou zpět, oni nás posílí“, řekl žák brocktonské základní školy Trend Spotted Bird, když viděl bizony řítící se z přívěsu.
Richard Peterson (Assiniboin/Sioux),
nezávislý spisovatel, bývalý televizní a novinový reportér.
Pro Indian Corral z časopisu National Museum of the American Indian Summer 2001 / 12-15, v létě 2003 přeložila Jana Špačková.