Jim Beckwourth

Západ  Američany vždy fascinoval. Mnoho historiků tvrdí, že Západ pro lidi znamenal příležitost a dobrodružství. Nezávislost, síla, tvrdá práce a občas ochota použít násilí byly podmínkou pro dosažení  úspěchu. Mytické osoby se zabydlily v našem kolektivním povědomí: kovboj, indián, pistolník, pionýr. Jeden z nejtrvalejších obrazů je mountain man, osamělý lovec, lovec kožešin prozkoumávající divočinu, přežívající díky svému důvtipu, střídavě se přátelící a bojující s „divokými“ indiány. Málo kdo se hodí jako model lépe než James P. Beckwourth.

Pravdivé detaily Beckwourthova života (téměř všechny), jsou zahalené mýtem a tajemstvím. Mnoho faktů a ještě více záhad vzešlo z Beckwourthova vlastního vyprávění. V roce 1856 spolupracoval s jistým rádoby - žurnalistou a protialkoholickým reformátorem (silně nasávajícím) který se jmenoval T. D. Bonner, ten napsal Život a dobrodružství Jamese P. Beckwourtha, rozvláčný výpočet dobrodružství, krvavých bitev a úniků o vlas, ve kterém je Jim Beckwourth vylíčen jako nepřekonatelný hrdina.

Beckwourth prohlašuje, že se narodil ve Virginii roku 1798. Jeho otec, Jennings Beckwith, byl běloch a matka (kterou nezmiňuje) byla patrně Beckwithova africká otrokyně. Rodina se přestěhovala do Missouri, snad proto, že pohraničí na jejich mezirasový poměr nehledělo skrz prsty, jak by se dělo na Jihu. Jim se učil lovit s otcem a brzo demonstroval lásku k dobrodružství, která trvala celý jeho rušný život.

Beckwourth byl dán do učení k St.Louisskému kováři. V této užitečné profesi vzbudil pozornost generála Williama Ashleye. Ashley a Andrew Henry tehdy vlastnili Rocky Mountain Fur Company, která podnikla nejslavnější průzkum a stala částí nejtrvanlivější legendy v kronice Západu. V roce 1822 Společnost hledala inzerátem dobrodruhy k průzkumu horní Missouri a k pátrání po kožešinách. Ze vzniklé skupiny se později rekrutovali budoucí skuteční horští muži: Jedediah Smith, Thomas Fitzpatrick, Etienne Provost, William Sublette, Jim Bridger, a David Jackson. Tito muži se ke Společnosti připojili v jejím prvním roce. A připojil se i Jim Beckwourth, snad jako kovář.

Beckwourth se podílel na prvních výzkumech South Pass na jihu Wyomingu, prošel ho a účastnil se následujících expedicí podél Bear, Weber, a Green River. Je takřka jisté, že lovil v Utahu roku 1825, a  navštěvoval tuto oblast ještě dalších pár let. Často lovil do pastí v Cache a v údolí Salt Lake.

V onom slavném roce prvního rendezvous, konaného v Henrys Fork (1825), Beckwourth založil svou pověst mistra pohádkáře. Stejně jako jeho kolega Jim Bridger i  Beckwourth si vychutnával vyprávění hrdinských a nepravděpodobných historek se sebou samým v jejich středu. Mnoho historiků, při výkladu současných názorů na Beckwourtha a po analýze jeho „vlastního životopisu,“ tvrdí že byl nebetyčným chlubilem. Mnozí nabízí portrét Beckwourtha jako okázalého lháře a snášejí důkazy nespolehlivosti jeho líčení. Bernard DeVoto i jiní, nicméně poznamenávají že takové pohádkaření bylo mezi horaly vzácnou dovedností a že „Vlastní životopis“ diktovaný Bonnerovi byl jen jakýmsi rozšířením této ústní tradice. „Okázalý lhář“ může stejně dobře znamenat kompliment složený Jimovi jeho přáteli. Ani Beckwourthova podoba a způsob oblékání nebylo všední. Byl šest stop vysoký a rozložitý, tmavé vlasy dlouhé až do pasu si často splétal do copů, rád vystavoval na odiv náušnice, zlaté řetězy, a vraní leginy.

Ale i holá fakta Beckwourthova života jsou dostatečně imponující. Už jen schopnost přežít v této nemilosrdné divočině předpokládá, že jeho lovecké a zálesácké dovednosti byli znamenité. Roku 1828 byl zajat a adoptován Vranami (což vyhovovalo jeho touze po dobrodružství). Uvítal i nedostatek rasových předsudků a relativní sexuální svobodu, která zde panovala. Stal se „válečným náčelníkem“ a účastnil se mnoha bitev, čímž se často chlubil. Jeho životopisci však míní, že „náčelník“ byl neoficiální a dosti častý titul.

Beckwourthův dobrodružný duch ho vedl i k účasti v Seminolské válce v letech 1837-38. Později se vrátil na Západ, vydělal slušné peníze prodejem  whisky Šajenům a provozoval saloon v New Mexiku. Počátkem čtyřicátých let křižuje Kalifornií, hraje karty, prospektoruje, vede výpravy osadníků (je po něm pojmenován průsmyk), a krade koně. Sloužil (snad nerad) jako průvodce  plukovníka Johna Chivingtona při známém masakru Šajenů na Sand Creeku roku 1864. V roce 1866 se vrátil do svých  milovaných hor na vraním území a zemřel poblíž Bighornu.

Beckwourthův život s Vranami

 Jako účastník traperské expedice Jima Bridgera byl James Pierson Beckwourth (1798-1866) roku 1828 zajat válečnou výpravou Vran[1]. Jak se domníval, měl být kmenem adoptován jako náhrada za dávno ztraceného syna jednoho z kmenových náčelníků jménem Velká miska. Nicméně se jeví  pravděpodobnějším, že akce byla připravena Rocky Mountain Fur Company k navázání obchodních styků s Vranami.

Ať už to bylo jakkoli je faktem, že následujících šest nebo osm let žil Beckwourth s kmenem a dokonce získal značný vliv. Existuje  mnoho důkazů potvrzených jeho současníky o jeho vedoucí roli v tomto národě. Uvnitř kmene dosáhl přinejmenším hodnosti válečného náčelníka[2] a dokonce podle jeho vlastních slov byl po  smrti Arapooishe (Shnilého břicha) zvolen hlavním náčelníkem.[3]

Beckwourthovy historky z jeho života s Vranami jsou převážně nepotvrzené, ale jako obraz fungování vraní (absarocké) společnosti je jeho vlastní životopis nepřekonatelný.

Ať už věříme všem Beckwourthovým historkám nebo ne, je pravdou, že žádný mountain man nemohl žít s Vranami tak dlouho bez toho  aby osvědčil své kvality v boji. Pro Vrány byla válka způsobem života a muž, který neuměl bojovat nebyl nikdo. A být nulou to se samozřejmě příčilo povaze Jima Beckwourtha. Proto byl Beckwourthův značný vliv na Vrány (někdy byť zdráhavě) časem  akceptován jak jeho současníky tak později i historiky.

Dobu prožitou s národem Vran si Beckwourth zachoval ve vzpomínkách jako nejšťastnější období života. Více než  polovina jeho vlastního životopisu se týká zážitků s nimi.  Snad jeho touha se toulat byla na čas uspokojena životem s kočujícím kmenem. Nebo snad objevil mezi Vranami štěstí  domova. Beckwourth měl jednu dobu dokonce deset manželek - téměř tolik manželek jako jmen. Jak sám říká byl milován i mladou válečnicí jménem Pine Leaf.[4]

Podle Beckwourtha pocházela Pine Leaf z kmene Gros Ventre. Byla  zajata když jí bylo deset let a poté vychována jako Absarožka. Měla dvojče, bratra jenž byl zabil Černonožci, a ona přísahala, že se nevdá do té doby, než vlastníma rukama zabije sto nepřátel. Beckwourth ji velmi obdivoval.

"Pokaždé když se chystala nějaká válečná výprava Pine Leaf se hlásila jako první k účasti. Její přítomnost mezi bojovníky  způsobovala hodně zábavy starým veteránům; a ačkoli nebyla  fyzicky silná, vždy jezdila na nejrychlejších koních a nikdo z  válečníků ji nedokázal předstihnout . . . . až já a to po  nejdivočejším závodě, nikdo nebyl v těchto krajích rychlejší  než mladá hrdinka. Zdálo se že nezná strach; a když dospěla v ženu, střílela z pušky aniž by kdy ustoupila. Také v používání  indiánských zbraní vynikala velkou obratností, právě tak jako  nejlepší válečník."[5]

Beckwourth neůnavně o Pine Leaf usiloval , ale ona ho vždy odmítla a říkala mu, že si ho vezme až „borovice opadá“ nebo až „najde zrzavého indiána.“ Ale jeho vytrvalost se nakonec vyplatila. Když se jednou Beckwourth vrátil po nehodě při které  jak si všichni mysleli zahynul, Pine Leaf sešla z válečné  stezky a souhlasila s tím,že si ho vezme.

Ale pro Beckwourtha mělo dobývání vždy více půvabu než vlastní  cíl, a o pět týdnů později Vrány opustil. S Pine Leaf se již  nikdy nesetkal.

Podle různých internetových stránek sestavil a do češtiny přeložil Pavel Pichner - Savage