Tajemství obrazové jeskyně

Pictograph Cave je jedním z 41 státních parků v Montaně. V těchto parcích se nacházejí např. města duchů, jeskyně, řeky, jezera, bizoní skoky, historická místa a archeologická naleziště jako třeba Jeskyně piktogramů.

Již před tisícem let domorodí lidé používali jeskyně jako tábořiště když lovili, nebo cestovali v této oblasti. Jeskyně poskytovala ochranu před větrem, sněhem, deštěm nebo naopak spalujícím sluncem. Jídlo a voda zde byly snadno dostupné. Lidé, kteří se tu utábořili, zde někdy zapomněli nářadí, hrnce nebo jiné věci, které se rozbily, nebo které už nepotřebovali. Jak se ze stropu uvolňovaly částečky skály, pomalu tyto věci zakrývaly a tak tu zůstaly uloženy pro naše poznání, neboť lidé, kteří zde žili, neměli písmo a jedinou možností jak se o nich něco dozvědět, je zkoumat tyto artefakty. V roce 1937 započal archeologický výzkum v Pictograph Cave a dokončen byl o rok později.Zjistilo se, že se jedná o nejlépe zachované archeologické vrstvy v této oblasti. Muž jménem William Mulloy zabývající se archeologií napsal knihu o pracích v Pictograph Cave a ukázal jak tento objev může být využit pro výpočet stáří artefaktů v různých vrstvách a potažmo i stáří identických objektů nalezených náhodně v jiných lokalitách v Montaně, Wyomingu, a Severní Dakotě. Když se lidé dozvěděli o jak důležité místo se jedná rozhodli se, že toto místo by mělo být chráněno a uchováno pro budoucnost. V roce1964 bylo označeno National Park Service jako "národní kulturní památka." To znamená , že toto místo je velmi důležité pro pochopení historie této země. V roce 1969, guvernér Montany udělil Pictograph Cave statut národního parku.

Historie parku začíná roku 1937, kdy jakýsi amatérský archeolog náhodně objevil v Pictograph Cave několik artefaktů. Oznámil svůj nález profesionálům a o měsíc později se ukázalo jak ohromně bohaté místo to je. Pozemek na kterém se jeskyně nacházela byl však soukromý a proto Montana State Highway Department pozemek zakoupil jako štěrkovnu. Takto mohl Department ospravedlnit výkopové práce Works Progress Administration (WPA). Jeskyně byla objevena začátkem roku 1937, zakoupena v létě a koncem léta WPA pracovní četa začala s výkopy. Práce probíhaly v 37 a 38 roce. Highway Department dohlížel na vykopávky a WPA najala nezaměstnané dělníky ke kopání.V 38 skončil pronájem a když se USA zapojily do druhé světové války, lokalita byla úplně opuštěna. Nikdo pak doopravdy nevěděl kdo je vlastníkem pozemku. Jisté oživení zájmu nastalo v roce 1950 kdy Indian Caves Commission a starosta Billings Willard Fraser poznali, že místo je skutečným klenotem a mohlo by pomoci město zviditelnit. Fraser se snažil získat jeskyni do vlastnictví města, nebo aby spadala pod jeho správu. V roce 1969 konečně dosáhl úspěchu a přesvědčil zástupce Fish, Wildlife a Parks k předání jeskyně do správy města Billings. Dnes je tento státní park rozprostírající se na 23. akrech úplně obklopen dobytčí farmou vlastněnou Kuhlman Cattle Company a je přístupný po silnici procházející částí farmy.

Z určeného stáří artefaktů zde nalezených víme, že lidé tu žili již před 7000 lety. Nevíme však, kdy pradávný národ skončil s používáním jeskyně jako úkrytu a místa pro táboření.Jisté je že Vrány sídlící zde před stovkami let a vlastně až dodnes ,neměly táboření v jeskyni v oblibě protože bylo snadné být zde nepřítelem uvězněn. Vraní jméno pro oblast Pictograph Cave zní " útes nemající žádný průchod." Mnoho kmenů (Vrány, Lakotové, Šajenové, Arapahové,Černonožci, Hidatsové, Mandani, Arikarové) společně užívalo tuto oblast po stovky let. Předtím než koně a zbraně přišli do této oblasti, lidé cestovali většinou pěšky. Jedna teorie o opuštění Pictograph Cave říká toto. Když lidé cestovali pěšky, pohybovali se pomalu a jejich šípy nelétaly daleko. Pro někoho, kdo tábořil v Pictograph Cave, bylo toto místo velice bezpečné a vyhovující pokud pozorně sledoval jestli se neblíží nepřítel. Když se však na scéně kolem roku 1750 objevili zbraně a koně, Pictograph Cave již tak bezpečným tábořištěm nebyl. Jezdci na koních se mohli přiblížit velmi rychle a zbraně měly větší dosah. Jakmile to lidé zjistili shledávali bezpečnějším tábořit v otevřeném prostoru, kde měli lepší výhled.

Jakmile původní Američané přestali toto místo používat jako tábořiště, začali sem přicházet další lidé. V roce 1806 tudy prošla expedice Williama Clarka a Meriweathera Lewise, brzy potom pronikli do oblasti lovci kožešin a jim v patách evropští osadníci. Pictograph Cave leží v údolí Bitter Creeku. Země v této oblasti je většinu roku vyprahlá a voda v potoce Bitter Creek je k pití naprosto nevhodná. Některým osadníkům však toto místo nabízelo příležitost žít na jejich vlastní farmě. Mnoho lidí využilo nabídky vlády USA na 160 akrů země v této oblasti. Začali hospodařit. Rodiny se pokoušely pěstovat různé plodiny, chovat kuřata, prasata a dobytek, ale nebylo to snadné.Často zde panovala strašná sucha a požáry a jindy zase pršelo tolik, že hrozily záplavy. Osadníci však všechnu tuto nepřízeň překonali a v Bitter Creeku dokonce vznikla i škola. Místní úsek silnice známý jak Coburn spojoval Colson City s městy na jihu. Z Colson City, ležícího na pravém břehu Yellowstone se nakonec stalo město Billings. První osadníci však postupem času buď odešli hospodařit na lepší půdu nebo se přestěhovali do města, kde si našli práci. Hospodaření na ranči však pokračuje a kolem Pictograph Cave se pase dobytek na trávě rostoucí kolem základů prvních domů a jednotřídky.

Historické bádání ukazuje ,že Vrány nebyli prvními obyvateli této oblasti. Jejich příchod do Montany a Wyomingu je datován počátkem 16. století. Mnoho artefaktů nacházejících se v Pictograph Cave je považováno za pozůstatky osídlení staršího, než po příchodu moderních kmenů. Jeskyně byla součástí vraní rezervace až do roku 1904, kdy byly změněny hranice.

Pictogramy jsou také nazývány skalním uměním. Pravěcí lovci a domorodí Američané užívali hladkých pískovcových zdí jeskyně právě tak jako dnes lidé používají papír, plátno, nebo jiné materiály. Na stěně jsou vidět namalované štíty, válečníci, zvířata, nástroje a mnoho jiných obrázků. Pro uchování piktogramů, které zde byly nalezeny archeologové pořídili jejich kopie na papíře. Přirozené procesy v jeskyni zapříčiňují jejich stále slabší zřetelnost, která je každým rokem patrnější. Později v roce 1960, archeologové rekonstruovali i piktogramy, které již ze skály opadaly.Jejich zbytky byly totiž nalezeny během vykopávek v roce 1937.

Vysoko na stěně jeskyně se nachází vybledlý obraz černé želvy. Vznikl před 2045 lety a je to nejstarší známý obraz na skále v Montaně. Archeologové určili jeho stáří pomocí radioaktivního uhlíku. V minulosti bylo nutno k určení stáří objektu tento předmět zničit, naštěstí profesor However z Texaské A&M Univerzity vyvinul metodu datování která umožňovala izolovat jen organické materiály potřebné k dataci. Tento postup umožnil odebrání jen malého vzorku, aniž musel být zničen celý objekt. Vědci pracující v jeskyni si všimli, že tenká vrstva barvy se čas od času z obrazu uloupne a mohla by jim tudíž poskytnout onen malý vzorek. Park dal vědcům povolení šupinky sbírat. Obdrželi tak tři vzorky z odštěpků u kterých vycházelo průměrné stáří 2045 let.

Piktogramy v jeskyni nejsou výtvorem Vran,ale pravěkých lidí, kteří tu žili před nimi. Význam jednotlivých obrazů je nejasný. Víme, že želva měla velký duchovní význam pro mnoho skupin domorodých Američanů. Část obrazů s mnoha značkami by mohla představovat coupy dosažené v boji. Týpí se šípem by mohlo odkazovat ke skutečnosti, že tito lidé měli v různých letech různá shromaždiště. Jestli že jedna skupina opouštěla oblast dříve, pak by piktogram mohl ukazovat kterým směrem se vydala. Takto by skupina odcházející později věděla kde je najít. Kruh u figury se zbraní a čapkou reprezentuje štít - odhaluje tak válečníka. Co bylo důležité pro umělce je, že jeho štít drží duchovní, nebo ochranné mocnosti. Ve svém obrazu chtěl reprezentovat sílu štítu, nikoli sebe.

Lidé doby kamenné malovali piktogramy různými barvami.Například používali uhlíků z ohně, šťávy z bobulí a také hlinky. Jsou zde oblasti s výskytem červeného a žlutého pískovce, ale také různobarevných jílů. Tito lidé byli kočovníky a protože cestovali z místa na místo, věděli kde tyto hlinky najít. Sbírali hlínu do malých váčků a nosili je s sebou. Pigmenty se používaly jako obličejové barvy, nebo právě jako barva na obrazy. Jako štětce sloužili hůlky s roztřepenými konci.

Tři skupiny starověkých národů žily v této oblasti, ačkoli jen jeden z nich obýval jeskyni. První skupinou byli lovci bizonů v době kamenné. Tato primitivní kultura neznala hrnčířství ani zemědělství. Jako druzí zde žili lidé z nichž pocházejí dnešní severní Šajeni, Šošoni a VrányW , kteří se odštěpili z kmene Hidatsa v Severní Dakotě. Není známo odkud tato skupina přišla a kdy přesně zde žili. Tato druhá skupina byla však jedinou, která jeskyni skutečně obývala. V časech první skupiny jeskyně nebyla vhodná k obývání, protože podlaha byla příliš příkrá. Nicméně jak časem úlomky, písek a kamení padalo shora, podlaha se vyrovnala a to dovolilo lidem žít v jeskyni. Ozdoby a šperky zde nalezené naznačují, že skupina vládla jistým přepychem. Ačkoli původně praktikovali zemědělství a hrnčířství opustili tento způsob života jakmile získali koně, na nichž byl lov bizonů mnohem jednodušší. Třetí skupina indiánů, která žila v této oblasti nežila v jeskyni, ale na terase pod ní jak ukazují nálezy nástrojů a dalších věcí. Tato skupina už měla styky s bělochy. Důkazem jejich kontaktu s bělochy je nález hrotu šípu zhotoveného z mosazi a železa.