STRASTI INDIÁNŮ BEZ KRÉMU S OCHRANNÝM FAKTOREM 1-180

aneb DEŠTNÍKY A SLUNEČNÍKY NA PLÁNÍCH

Podle článku Petera J. Durkina připravil Tomáš „Witko“ Vrtílek

                Slunce na amerických velkých pláních dokáže být zdrojem oslnivého světla a vražedného vedra. Aby se chránili před touto mocnou silou, schovávali se indiáni v přístřešcích z větví keřů, nosili čapky z nevydělané kůže, halili své tváře a těla do dek a plášťů. Nemůže být žádným překvapením, že jakmile se staly deštníky a slunečníky dostupnými, indiáni si je rychle přisvojili a samozřejmě ozdobili podle vlastních představ a kmenových vzorů.

Slunečník je jedním z historicky nejstarších artefaktů. Slovo deštník (angl. Umbrella) pochází z latinského Ambra, což znamená stín. Slunečníky se používaly již před 4000 lety ve starověké Asýrii, Číně, Egyptě a Řecku. Číňané jako první nosili slunečníky kulatého tvaru a jako první také proti dešti. Proti promoknutí se používala směs vosku a laku. V 16. století se deštník stal populárním i v deštivém klimatu severní Evropy. Perský cestovatel a spisovatel Jonáš Hanway (1712-1786) nosil a používal deštník v Anglii po celých třicet let. Jeho příčinou se v Anglii deštník rozšířil a místní gentlemani nenosili deštník, nýbrž „Hanway“.

Starší evropské deštníky se vyráběly ze dřeva nebo velrybí kosti, pokryty bývaly alpskou nebo

plátnem, jež bylo napuštěno olejem. Anglický vynálezce a továrník Samuel Fox patentoval v roce 1852 deštník s kovovými žebry.

                Gail De Bus Potter, ředitel musea v Chadronu, říká: „Nemáme žádné zprávy o tom, v jakém množství a rozsahu se s deštníky obchodovalo na pláních. Jedním z pramenů je soupis zboží objednaného Skvrnitým ohonem (Spotted Tail) z Whetstonu, společně s dopisem od guvernéra Burbanka (prosinec 1869), který obsahuje cívky s bavlnou, sekery,alpaku, nůžky, šídla, jehly, deštníky, pušky, pistole, vlněné a bavlněné ponožky a uzdy. Máme za to, že misionářské ženy, které přišly na západ v letech 1836-38, slunečníky nosívaly. Tak mohli indiáni tento předmět poznat a nějaký dostat“.

Komanči s kořistí H. Terpning

                Indiánští náčelníci a delegace byly zvány na náklady vlády na návštěvu prezidenta, kde jim bývala demonstrována síla armády a kde byly zasypáni dary. Když se náčelník Světlo vrátil roku 1832 z návštěvy Washingtonu zpět k Assiniboinům, jeho nový oděv a deštník se jim nelíbil. Když jedné skupině nedůvěřivců popisoval baltimorskou věž, smáli se při představě tak vysoké budovy a nevěřili mu. Vzteklý a znechucený Světlo přetáhl jednoho dotěrného provokatéra svým černým deštníkem přes záda a demonstrativně odkráčel do tmy.

                V roce 1840 putoval komančský náčelník Bizoní hrb (Buffalo Hump) společně s 400 - 1000 Komanči cestou k Texaskému zálivu. Poblíž San Antonia. 8. srpna napadli malé městečko Linwille, přičemž narazili na bonanzu. Místní obchod byl přímo přeplněn zbožím, jež se mělo brzy dostat na loď do San Antonia. Byly tu štůčky červeného sukna, bedny s elegantními cylindry, deštníky a množství ženských šatů. Válečníci s ženami v patách si s radostí rozebrali dvouleté zásoby zboží. Muži si nasadili cylindry, jiní otevřeli deštníky. Spousta zboží byla jednoduše zničena, ale ženy stačily naložit velké množství věcí na kradené muly. 

                Tato událost je živě zachycena na obraze H. Terpninga „Komanči s kořistí“. Tohle vítězství ale mělo dohru 11. srpna, kdy pomstychtiví texaští dobrovolníci rozprášili vracející se Komanče u Plum Creeku.

                V počátcích rezervační éry nacházely mladé páry soukromí za deštníky často. Záznamník (někdy též účetní kniha – angl. Ledger Book) nalezený na zemi po masakru u Wounded Knee v Jižní Dakotě (29.12.1890) zobrazuje mladého bojovníka jedoucího na svém koni ke své vyvolené. Oba mají barevné deštníky, které byly koncem 19. století módou.

vlevo: slunečník ze sbírek Smithsonova ústavu.     vpravo: kresba ze záznamníku nalezeného u Wounded Knee.

                Kajovská kresba v podobném záznamníku, občas chybně označována jako pohřeb, ve skutečnosti zobrazuje muže a ženy s deštníky stojící u arény tance slunce. Centrální kůl s látkovými obětinami a medicinovým vakem byla Němcem, který získal tuto kresbu, mylně popsána jako pohřební lešení. Podle popisu Texas Memorial Musea jde o kresbu lidí přinášející větvě na arénu. Pochází pravděpodobně z let 1875-1895. Jde zřejmě o Arapahy, Kajovy nebo Kajova - Komanče z Wichita agency. Na rozdíl od šajenských žen, kajovské ženy s nošením větví na arénu pomáhaly.

                Pravděpodobně nejznámější exemplář indiánského slunečníku je ze sbírek muzea amerických indiánů (Smithsonian Institute). Tento slunečník (Teton-Lakota) potažený jelenicí je relativně malý, měří jen 58,5x64,6 cm a je ozdoben korálky, ursoními ostny a černou krajkou na okraji slunečníku.