Kajovské kresby

Kajovské kresby ze sbírek Smithsonova ústavu obsahují díla kreslená na bizoní kůži, nebo pozdější práce na papíře. Ten Kajovové začali používat, když se na konci 19. století dal běžně získat. Tyto kresby představují jedinečný zdroj informací o společenských a uměleckých tradicích tohoto kmene.

Mezi nejznámější části kajovského umění patří jednak díla mužů, kteří byli v sedmdesátých letech 19. století vězněni ve Fort Marionu, a jednak tzv. kajovské pětice, skupiny umělců, kteří studovali oklahomskou univerzitu. Národní antropologický archív obsahuje jedinečné výtvory obou těchto skupin i mnoho dalších kreseb, které mezi nimi tvoří jakýsi most.

Umělci z Fort Marionu

V souvislosti s válkou s indiány jižních plání bylo 72 válečníků, zejména Kajovů, Šajenů a také Arapahů, zatčeno a převezeno do Fort Marionu v St. Augustine na Floridě, kde byli drženi jako rukojmí, aby tak bylo zajištěno, že jednání s jejich kmeny bude probíhat v poklidu.

Velící důstojník Richard Pratt viděl v jejich zatčení příležitost k tomu, aby ukázal hodnotu vzdělání indiánů a nabídl jim studium angličtiny a hodiny křesťanské nauky. Mnozí z nich se naučili číst a psát a někteří po propuštění z Fort Marionu ve svém vzdělání pokračovali ještě na východě. Dva z těchto mužů, Tichkematse (Šajen) a Etahdleuh (Kajova) pracovali dokonce nějakou dobu pro Smithsonův ústav. Důstojník Pratt tyto indiány podporoval ve výrobě suvenýrů pro turisty, kteří navštívili St. Augustine, a tak se 23 Kajovů proslavilo jako autoři kreseb a malých obrázkových knížek. Peníze z prodeje si mohli nechat, takže mnozí nějaké posílali domů jako podporu svým rodinám.

Umělci z Fort Marionu často spolupracovali a vyvinuli tak svůj osobitý styl vycházející z dřívější výtvarné tradice. Tyto práce kajovských umělců ze sbírky Smithsonova ústavu jsou významné především vzrůstajícím počtem námětů a spojením krajinomalby s perspektivou (přejatou z evropské tradice). Právě to se stalo příznačným pro umění umělců z Fort Marionu. Protože mnoho vězňů ovládalo angličtinu a umělo psát, mnozí z nich své práce podepisovali. To do této doby nebylo zvykem a ani to v uzavřené kajovské společnosti nebylo nutné. Jeden umělec jménem Koba na několika stránkách pečlivě zapsal některá kajovská slova latinkou a text doprovodil malými obrázky stejného významu.

Antropologické ilustrace

James Mooney, antropolog Úřadu pro americkou etnologii při Smithsonově ústavu, počal v roce 1892 pracovat v kajovské rezervaci. Přes 15 let zaměstnával umělce, aby vytvářeli kresby související s jeho výzkumem kajovských kreseb, především štítů a týpí. Tyto kresby vznikaly čistě jako nákresy ve vědeckých zápiscích, ne jako samostatná umělecká díla a většina z nich obsahuje množství různých vpisků a poznámek. Mnohé jsou nicméně výbornými uměleckými díly. I když tyto kresby nejsou podepsány autorem v běžném smyslu slova, Mooney na ně často poznamenal jméno autora a datum. Mnohé jsou označeny jménem Silver Horn - Stříbrný roh (Haungooah nebo Hangun) - tohoto umělce zaměstnával Mooney nejčastěji. Jmény několika dalších umělců jsou označeny i některé jiné kresby, ale největší počet tvoří kresby anonymní. To svědčí o tom, že mezi Kajovy bylo v této době mnoho zručných umělců.

Obrázkový kalendář Stříbrného rohu

Umění kresby využívali Indiáni plání pro podrobné zachycení kalendářních záznamů i pro zobrazení příběhů. Kajovové měli pro každý rok kalendář, kam po celý rok zaznamenávali významné události. Na mnoha z nich byly velmi jednoduché obrázky, které usnadňovaly kronikářům lépe si zapamatovat názvy jednotlivých roků. Tato kopie jiného kalendáře, který vytvořil Stříbrný roh pro Jamese Mooneyho v roce 1904, je ilustrován mnohem bohatěji. Začíná v roce 1828 a končí rokem 1904 a zachycuje průběh léta i zimy většiny roků z tohoto období. Léta jsou znázorněna zelenou rozeklanou hůlkou, která zobrazuje kůl používaný při tanci slunce, jenž se v této době pořádal. O zimě nás informuje obrázek opadaného stromu. V letech, kdy se tanec slunce nekonal, označuje letní období strom olistěný. Kalendář opatřil Mooney množstvím vysvětlivek.

Kresby Stříbrného rohu ve vojenském záznamníku

Mnoho umělců plání užívalo pro své kresby listy vázaných záznamníků. Tyto kresby se objevují v knize užívané pro zaznamenávání vojenských plánů při taktických poradách. Obsahují výjevy z bojů a namlouvání, zachycují oděvy jednotlivých osob, tanec slunce a příběhy mýtického hrdiny Sayndaye.

Na konci tohoto svazku je třicetistránkový obrázkový deník. Autorem většiny kreseb, včetně těch v deníku, je opět Stříbrný roh (Haungooah), zbytek kreseb je dílem neznámých autorů. Pochází z devadesátých let 19. století, kdy byl Stříbrný roh zmiňován jako člen setniny L 7. kavalerie dislokované ve Fort Sillu v Indiánském teritoriu, dnešní Oklahomě.

Umění 20. století

Během 20. století byly malby původních obyvatel Ameriky národně i mezinárodně uznány jako výtvarné umění. Umělci začali vytvářet kresby na prodej, v nichž spojovali tradiční i moderní techniky, aby mohli zobrazit své současné obřady a tance stejně jako svou minulost. Kajovští malíři byli velmi důležití pro vývoj současného indiánského umění - založili v Oklahomě uměleckou školu. Mezi nejvýznamnější patří tzv. kajovská pětice (Spencer Asah, James Auchiah, Jack Hokeah, Stephen Mopope, Monroe Tsatoke a krátce v ní působil i Lois Smokey). Koncem dvacátých let 20. století všichni vystudovali Oklahomskou univerzitu. Jejich profesor Oscar B. Jacobson kresby kajovské pětice nadšeně propagoval na mezinárodní výstavě a podpořil vydání sbírky jejich kreseb v limitované edici. Tento úspěch vydláždil cestu několika dalším významným kajovským umělcům, jejichž práce jsou také součástí smithsonské sbírky. Mnoho smithsonských materiálů kajovské pětice i jiných umělců 20. století pochází ze sbírky poníjského učitele jménem Acee Blue Eagle, umělce, který působil v mnoha médiích. Po jeho smrti v roce 1959 byla jeho soukromá umělecká sbírka věnována Smithsonovu ústavu. Díla indiánských umělců pocházejí z let 1930 až 1960 a zahrnují umělecká díla příslušníků mnoha různých kmenů, především však kajovská.

Podrobnější informace najdete v následující literatuře…

• O sbírce kajovského umění v Národním antropologickém archívu Smithsonova ústavu:

W. L. Merrill, M. K. Hanssonová, C. S. Greenová a F. J. Reuss, A Guide to the Kiowa Collections at the Smithsonian Institution. Smithsonian Contribution to Anthropology 40. 1997

• O umělcích z Fort Marionu:

K. D. Petersenová, Plains Indian art from Fort Marion. University of Oklahoma Press. 1971

• O kajovských kresbách z 19. Století:

J. Berloová, Plains Indian Drawings 1865 – 1935: Pages from a Visual History.

Editor Harry N. Abrams. New York 1976

• O umění 20. Století:

M. Archuleta, R. Strickland, Shared visions: Native American Painters and Sculptors in the Twentieth Century. The New Press, New York. 1991

Pro internetové stránky Indian Corralu a pro časopis Poselství světa v kruhu, z internetových stránek National Anthropological Archives Smithsonian Institution: http//www.nmnh.si.edu, v červnu 2002, přeložila Dita Salabová. Grafickou úpravu provedl Bohuslav Švára. Jazykové a faktografické korektury Roman Tadič.