právě se nacházíte v části o Šajenech sekce Kmeny  na webu indiancorral.cz

„Redaktorem této části je Mo?kohtávenotáxehe“

Opačnictví je osobitým fenoménem mnoha severoamerických indiánských kultur. Pojmenování pro "opačníky" (angl. "contraries") se zakládá na jejich zvláštním chování, které se mohlo jevit jako šaškovské, potřeštěné a postavené na hlavu. V. F. Ray dochází ve své studii o opačnictví k závěru, že ohniskem tohoto jevu jsou algonkinské skupiny oblasti Velkých kanadských jezer a ze všech skupin, u nichž se opačnictví vyskytuje, propracovali tuto instituci nejvíce Šajeni (Schlesier 1987: 66).

Šajenští opačníci, hohnóhkao?o, byli s největší pravděpodobností šamany orientovanými na boj a hráli v dějinách Šajenů, neustále ohrožovaných přesilou nepřátel, důležitou roli. Během posledních staletí jejich poslání bránit kmen převzaly válečnické společnosti. Přestože se ještě v 19. století objevují zmínky o jejich válečnických kouscích, byla už tato tradice na ústupu a Grinnell (1972,II: 79) píše, že se v kmeni vyskytovali konstantně pouze dva nebo tři. Dnes se s nimi nesetkáme vůbec.

Muži, kteří byli k tomuto druhu šamanství vyvoleni, měli vidění o Hromu, jednom z mocných antropomorfních duchů sídlícím v tzv. "prostředním prostoru," sétovo?ome, což je druhá nejvyšší vrstva šajenského vesmíru. Zde se odehrává většina meteorologických jevů, které mají dopad na lidi. Duchové tohoto prostoru mají tudíž velký vliv na lidské životy a Hrom bývá dobrodincem a zachráncem šajenských hrdinů v mnoha posvátných příbězích.

Kopí se nikdo kromě opačníka nesměl dotknout. Pokud se tak stalo, musel být takový člověk rituálně očištěn. Týká se to i koní a psů, proto nesměl do opačníkova týpí vkročit žádný pes. Posvátnému kopí bylo vyhrazeno místo v zadní části týpí. Nikdo nesměl procházet mezi kopím a ohništěm. Když si opačník podával kopí z levé ruky do pravé, musel tak učinit za zády. Opačník většinou používal červeně pomalovaný oděv a také jeho týpí bylo červené.

Tím, že bylo jeho chování jakýmsi zrcadlovým odrazem běžných šajenských zvyklostí, symbolicky připomínal, jak se domnívá Schlesier (1987: 66), jednotu protikladů, důležitou myšlenku tradičního šajenského náboženství. Toto náročné poslání nebývalo celoživotní cestou, ale po několika letech opačník prodal opačnické kopí a další šamanské předměty svému nástupci, který spatřil ve snu Hrom. Potom směl založit rodinu a žít normálním životem.

Kromě výše zmíněných opačníků orientovaných na válčení se mezi Šajeny vyskytovala tzv. "opačnická společnost." Ta sdružovala muže i ženy, kteří se zaměřovali hlavně na léčení. Tato společnost byla pevně spojena s obřadem mAsAháome (massaum). Vždy po několika letech pořádala přijímací rituál pro nové členy. Narozdíl od prvního druhu opačníků tito šamani a šamanky projevují opačnické chování pouze v rámci svých obřadů. Podle Schlesiera (1987: 71) jsou spojeni s kosmickým ohněm a vycházejí ze stejné tradice jako šamani wabanowiwin algonkinských kmenů oblasti Velkých jezer.

Prameny

Curtis, Edward S.: The Cheyenne. The North American Indian, 6. Norwood 1911.

Grinnell, George B.: The Cheyenne Indians, 2 díly. University of Nebraska Press 1972.

Schlesier, Karl H.: The Wolves of Heaven. Cheyenne Shamanism, Ceremonies, and Prehistoric Origin. University of Oklahoma Press 1987.

_____________________________________