právě se nacházíte v části o Šajenech sekce Kmeny  na webu indiancorral.cz

„Redaktorem této části je Mo?kohtávenotáxehe“

Šajenské příběhy o stvoření vesmíru

Roman Tadič

Šajenské příběhy, které hovoří o tom, jak byla vytvořena země a život na ní, jsou posvátné. Patří k tomu nejcenějšímu, co Šajeni mají. Tyto příběhy bývají dlouhé a vyprávějí je jen lidé, kteří jsou o nich dobře poučeni, při zvláštních příležitostech. Verze jednotlivých vypravěčů se mohou v detailech lišit a vypravěči mohou klást důraz na různé epizody a ty rozvíjet. Jednou z příčin těchto rozdílů může být to, že šajenská kultura čerpá ze dvou zdrojů - tradice vlastních Šajenů a sutajské tradice. Na tomto místě se pustíme do "vyprávění o příběhu," jak říkají Šajeni, které posvátné není, a připomeneme si některé společné, nebo nejrozšířenější prvky šajenských příběhů o stvoření světa. Podle Šajenů všechno vytvořil Ma'heo'o ze středu. Nejprve Ma'heo'o stvořil hvězdy, slunce a měsíc. Hodně, hodně dávno předtím, než se objevili první lidé, byla všude voda a na ní se vznášel Ma'heo'o. Kolem něj plavali všichni vodní ptáci - kachny, husy, labutě a další. Jednou tyto ptáky požádal, aby přinesli trochu hlíny. Jeden po druhém se ptáci potápěli do hlubiny a hledali pevnou zem. Větší ptáci to zkoušeli znovu a znovu, ale nemohli dosáhnout dna. Poslední se vynořila malá lyska a v zobáku nesla trochu bahna. Ma'heo'o si bláto vzal a vysušil ho v prstech. Podle jedné verze pak prach rozdělil na malé hromádky a položil na hladinu. Hromádky rostly a rostly, až byla všude kolem země. Podle jiného vypravěče hledal Ma'heo'o tvora, který by mohl nést vylovenou hlínu na zádech. Po mnoha marných pokusech zůstala jen želva. Navršil jí na kruhový krunýř kopeček hlíny a ten pod jeho rukama rostl a vznikla tak země, po níž chodíme. Zemi obdařil plodností a díky jeho síle na ní začaly růst rostliny. Severní Šajen Jim Spear vyprávěl v roce 1975, že Ma'heo'o, poté co stvořil hvězdy, slunce a měsíc, pozvedl levou ruku a držel v ní pět vláken šlachy. Položil je před sebe. Podruhé položil před sebe stébla tomkovice vonné. Potom stvořil bizoní lůj a červenou hlinku. Z těchto čtyř věcí uhnětl kouli. Čtyřikrát na ni foukl. Po čtvrtém fouknutí nechal kouli být a ona rostla. Stala se z ní země s vodou, trávou a stromy. William E. Coffer publikoval ve své knize zcela odlišnou verzi šajenského stvořitelského příběhu. Podle ní měl Ma'heo'o čtyři pomocníky. Řekl jim, že právě stvořil zemi a také lidské bytosti. Ma'heo'o pak poslal své služebníky hledat zemi, ale vrátili se s prázdnýma rukama. Čtyřikrát je Ma'heo'o poslal a čtyřikrát neuspěli. Až po páté cestě služebníci oznámili Ma'heo'o, že nalezli rozlehlou beztvarou hmotu. Řekl jim, aby ji přinesli. Pomocníci přinesli nově stvořenou zemi a na ní bytost, kterou nikdy předtím neviděli. Podali ji Ma'heo'o. Vzal ji do rukou a řekl: "Tato bytost je člověk, kterého jsem stvořil, aby obýval zemi. Je to mé dítě a budu ho mít rád." Pak znovu položil člověka na zem, aby se zde usadil a žil.

Prameny

Coffer, William E.: Spirits of the Sacred Mountains. Creation Stories of the American Indian. New York 1978.
Grinnell, George B.: By Cheyenne Campfires. Yale University Press 1926.
Hart, Jeffrey A.: The Ethnobotany of the Northern Cheyenne Indians of Montana. Journal of Ethnopharmacology 4(1): 1-55. 1981.
Powell, Peter J.: Beauty for New Life. An Introduction to Cheyenne and Lakota Sacred Art. In: Evan M. Maurer, The Native American Heritage. A Survey of North American Indian Art, Chicago 1977, s. 32-56.
Tall Bull, Henry, a Tom Weist: Cheyenne Legends of Creations. Billings, Montana Indian Publications. 1972.

Převzato z časopisu Poselství světa v kruhu.