Seminolské ženy ve svém tradičním oblečení.
(Foto z archivu seminolského kmene z Floridy)
Seminolský patchwork
|
|
Seminolské ženy ve svém tradičním oblečení. (Foto z archivu seminolského kmene z Floridy) |
Na počátku 19.století se Seminolové odívali do kožených oděvů podobných těm, které měly ostatní jihovýchodní kmeny. Kožešiny a kůže jim zajišťovaly teplo i ochranu před chladným podnebím panujícím v oblasti zhruba dnešní Georgie, kde v té době většina z nich žila. Plán prezidenta Andrewa Jacksona týkající se přestěhování jihovýchodních indiánů i následující americko-seminolské války, donutily zbytek indiánů tohoto kmene prchnout jižním směrem, na Floridu.Ve čtyřicátých letech 19. století tak nalezlo zhruba 300-500 přeživších Seminolů útočiště v močálovité oblasti floridského poloostrova, v Everglades. Zde žili klidně po několik desetiletí - daleko od vlivu ostatních kmenů a bez výraznějších zásahů okolního světa. Po skončení válek se seminolské rodiny vynořily z Everglades a hlavním zdrojem jejich obživy se stalo obchodování. V té době, samozřejmě, ještě nebyly žádné silnice ani motorová vozidla. Bažiny Seminolům poskytovaly aligátoří kůže a volavka bílá svá ozdobná pera. Bohatý byl i přísun jiných obchodních artiklů z jejich tajemného světa močálů. Obvykle jednou do roka naložili indiáni své rodiny do kánoí z vydlabaného kmene a po několikadenní dlouhé cestě po řece Miami (Miami River), dosáhli stejnojmenného města, vzdáleného zhruba šedesát mil. U této obchodní stanice mohli po nějakou dobu tábořit a vyměnit zde své zboží za střelivo, cukr, mouku a další zásoby. Zde také Seminolové získávali bavlněnou látku, kterou dostávali namotanou do velkých rolí a již používali na výrobu oblečení.
 |
|
Kánoe z vydlabaného kmene podobná těm,
které byly používány k obchodování na řece Miami. |
Vznik seminolského patchworku na konci 19. století byl spíše nutností. Když ženy spotřebovaly všechnu bavlněnou látku, vytvořily ze zbytků široké pásy, které ručně sešily a znovu použily. Zanedlouho se ona původní nutnost stala uměním. Tvořivost a představivost indiánských žen jen vyzdvihl příchod šicího stroje, který se k Seminolům dostal začátkem 20. století. Cestovatelé, kteří v té době zavítali do končin obývaných Seminoly, vyprávěli, že nový vynález bylo možné spatřit ve všech táborech na jihovýchodní Floridě a naprosto přetvořil způsob seminolského oblékání. A již o dvacet let později patchwork - nyní vyráběn novou technikou - vysloveně vzkvétal. Na jeho výrobu se používala bavlněná tkanina v nejrůznějších proužcích a pruzích, jakož i pevná látka a pokrývky. Ženy už nešily pouze pro svou vlastní rodinu, ale umělečtějším zpracováním se snažily vyhovět stále rostoucímu zájmu turistů. Brzy již byly jednoduché proužky nahrazeny propracovanějšími a složitějšími vzory. Ženy se stávaly zručnějšími a zanedlouho již začaly soupeřit, která z nich vytvoří komplikovanější a složitější dílo.
 |
|
Seminolské ženy na počátku třicátých
let minulého století. |
Tradiční pojetí patchworku i jeho historie byly v každé seminolské rezervaci jiné. Pro patchwork, také nazývaný „složitá ruční práce“, je charakteristické, že kousky látky, které ho tvoří, jsou zároveň součástí struktury daných oděvů. List Seminole Tribune napsal: „Ženské oblečení tvořily dlouhé, u pasu nabírané sukně a blůzy s dlouhými rukávy a zdobenou pelerínou, která obvykle sahala po ramena. Kolem krku pak ženám visely šňůry se skleněnými korálky, jichž měly tolik, kolik si jen mohly dovolit. A každý seminolský muž vlastnil v té době velkou patchworkovou košili, která mu sahala až po kolena. Při výrobě těchto košil se ženy možná nechaly inspirovat dlouhými irskými kabáty nebo snad dokonce i skotskými sukněmi. Nicméně později přišly do módy spíše kratší košile.
Občas se na patchworkových výrobcích objevily vzory, které symbolizovaly jednotlivé seminolské klany. U Seminolů platila matrilineární klanová příslušnost. Mezi starodávné a vážené klany patřily: klan medvědů, hadů, kuguárů, ropuch, ptáků, jelenců, větru a vyder. Jiné vzory například zobrazovaly výjevy z každodenního života: blesk křižující oblohu, kříže,
 |
|
Náčelník Seminolů
z Floridy, James E.Billie,
oblečen v patchworkovém svetru. |
symbolizující křesťanské učení, ohně ženoucí se bažinou nebo špulky na nichž byly namotány barevné nitě, kterými se patchwork šil. Z barev se nejčastěji objevovaly léčivé barvy čtyř světových stran. Jeden určitý patchworkový návrh mohl být dokonce pojmenován po svém tvůrci a jeho případné napodobování znamenalo pro dotyčného velkou poctu.
Bližší zkoumání patchworkových vzorů nám velmi pomáhá mapovat téměř stoletou seminolskou historii. Lee Tiger, vedoucí kmenového oddělení pro styk s veřejností, uspořádal v letech 1995 – 1996 v Berlíně výstavu, která ilustrovala seminolskou historii právě prostřednictvím patchworkového oblečení. A tato výstava se dočkala velkého ohlasu.
Kdokoliv by se rozhodl patchworkem zabývat, by byl překvapen, jak rozdílné byly vzory, které charakterizovaly každé následující desetiletí od dvacátých let minulého století. Postupem času se skupiny sdružující výrobce patchworku zmenšovaly. Tato situace vyvrcholila v šedesátých letech 20.století vznikem malých skupin známých jako „výrobci poštovních známek“. Nicméně za posledních více než třicet let rozšířilo mnoho švadlen škálu svých vzorů a začalo používat i jiné tkaniny než-li jen bavlněné. Přestože stále ještě existují tradicionalisté, kteří si oblékají patchwork každý den, převážná většina Seminolů ho používá jen ke zvláštním a slavnostním příležitostem. Výjimku tvoří patchworkové vesty, které jsou dodnes běžně nošeny a patchworkové ozdoby na všech ostatních typech oblečení.
Seminolské a mikosukíské (miccosukeeské) ženy vyrábějí patchwork již skoro sto let a při jeho výrobě se vystřídalo mnoho generací. I proto je toto unikátní umění zdrojem kulturní hrdosti, a zároveň důkazem přizpůsobivosti a tvořivosti lidí, jejichž umělecký úspěch nadále pokračuje a vzkvétá.
Prameny: Ah Tha Thi Ki Museum
David Blackard: Patchwork and Palmettos, Seminoles-Miccosukee Folk, Art since 1820. Z výstavy sponzorované Ft. Lauderdale, Historical Society, 1990.
 |
 |
| Don Many Bad Horses a spisovatelka Victoria Westermark Many Bad Horses oblečená ve své patchworkové sukni z padesátých let 20.stol |
Seminolské ženy v patchworkových slavnostních šatech. |
___________________________________________________________________________
* Victoria Westermark – Many Bad Horses je filmová producentka nominovaná na cenu Emmy a spisovatelka, jež probírala s mnoha kmenovými staršími komplikovanost zachování kulturního dědictví. Spolu se svým manželem Donem Many Bad Horses natočila dokumentární film „Tichá řeč“, který pojednává o posunkové mluvě prérijních indiánů. Victoria žije se svým manželem a množstvím australských pasteveckých psů v Montaně a pracuje na filmu pro ABC Pictures.
Pro PSVK přeložila v září 2004 z internetu Tereza Majerová.