Černonožci – Siksikové

 Toto slovo často označuje konfederaci kmenů Blackfeet (Černonožců), která se skládá ze čtyř podkmenů: Jižních Pieganů (Amshapi Pikuni nebo Pikani = „drsně vyčiněné pláště“), Severních Pieganů (Apatousi Pikuni), Černonožců (Siksikaua nebo Siksikah) a Blood „Krvaví“ (Kainah = „mnoho náčelníků“). Název Černonožci  je nejčastěji zdůvodňován tím, že „podrážky jejich mokasínů byly černé od země jejich domoviny“.

Kmeny konfederace patří do algokinské jazykové skupiny. Jazyk všech kmenů konfederace je stejný a má jen drobnější odlišnosti. Dá se však říci, že není přímo příbuzný žádnému z jiných kmenů na Pláních.

Jen pro ilustraci uvádím několik běžných černonožských slov:

Je těžké nějak blížeji určit demografický vývoj, neboť první bílé tváře se setkaly s těmito bojovníky severozápadních plání až koncem 18. století. První přesnější záznamy o počtech pocházejí až z roku 1809, kdy Pieganové měli 350 týpí a 2800 lidí (700 bojovníků), Siksikové 200 týpí s 1600 lidmi (520 bojovníků) a Kainahové 100 týpí s 800 lidmi (200 bojovníků). Další údaj z r. 1823 uvádí 500 týpí u Siksiků, 300 u Krvavých a 550 týpí u Pieganů s celkovou populací kolem 10 tisíc lidí. Na konci 20. století měly jednotlivé kmeny tyto počty: Jižní Pieganové v Montaně 9900 lidí, Kinahové 4262 lidí, Severní Pieganové 1413 lidí a Siksikové 2355 lidí (tři poslední kmeny žijí v provincii Alberta v Kanadě.

Původně byli Černonožci jeden kmen a před stovkami, možná tisíci lety byli součástí velkého kmene, do kterého patřili i Gross Ventrové, Šajeni a Arapahové. Všechny tyto kmeny proto tvoří tzv. algonkinskou jazykovou skupinu. Kmeny Černonožců přišli do oblastí, kde byli zastiženy prvními bílými cestovateli (Montana, Alberta), ze zalesněných krajů ze severovýchodu Kanady.

Ačkoliv hranice území Černonožců sahala v době objevitelských expedicí Lewise a Clarka v r. 1802  1806 od toku Missouri na východě po Skalnaté hory na západě a od lesů Yellowstonu na jihu až vysoko na sever do dnešního státu Alberta, bylo díky nevýhodným smlouvám se Spojenými státy americkými v roce 1873, 1874, 1888 a 1896 okleštěno o 90 milionů akrů ve prospěch USA.

Současné rezervace byly zřízeny r. 1851:

V poslední době se všechny kmeny aktivně zapojily do podnikání v cestovním ruchu, a to jak v přírodně zajímavých oblastech, tak i pořádáním workshopů, provozováním vlastních prodejen se suvenýry, knihami a uměleckými díly (výšivkami, grafikami atd.), i do aktivit, využívající jejich osobité národnostní identity.

Z kmenových dějin, které byly zachovány jen stručně v podobě „zimních kalendářů“, či v ústní podobě, uveďme alespoň pár dat.

1730 – Černonožci viděli poprvé koně (u Šošonů). Setkali se poprvé s puškami (Kríjové).

1780 – společnost Hudson´s Bay Co. postavila stanici na Saskatchewan River. Asi první setkání s bělochy.

1781 – epidemie neštovic zabila půlku kmene.

1794 – společnost Hudson´s Bay Co. vyměňuje kožešiny z bobrů za alkohol.

1806 – střet mezi členy expedice Lewise a Clarka a indiány na černonožském území.

1832 – George Catlin jako první kreslí Černonožce a nazývá je „nejmocnějším kmenem kontinentu“.

1833 – princ Maxmilián a Charles Bodmer strávil s Černonožci pozdní léto. Boje s Kríji a Assiniboiny.

1837, 1845 – další epidemie neštovic, zemřely dvě třetiny populace konfederace – Černonožci čile obchodují s bizoními kožešinami. Dodávají se do stanic ve Ft. Piegan, Ft. Union. Ft. Benton.

1855 – 26 hlavních náčelníků podepsalo mírovou smlouvu s USA.

1862 – montanská zlatá horečka, neustálé porušování smlouvy z r. 1855, příval bílých obchodníků, zlatokopů, farmářů – stále méně bizonů v oblasti a neúspěšné lovy nutí větší počet indiánů uchylovat se k životu v rezervacích u pevností.

1890 – konec „bizoních časů“ a začátek moderní éry a nucený přechod na nový způsob života….

Černonožci byli až do definitivního zahnání do rezervací typickými lovci a válečníky Velkých planin. Jejich kočovný způsob života určoval pohyb stád bizonů, jelenců a vidlorohů. K delšímu táboření se sházeli jen v době letního slunovratu u příležitosti každoročního tance slunce (všechny podkmeny) a v období zimy, kde se uchylovali do podhůří Skalnatých hor ke společnému přečkání zimy. Žili v týpí, jejichž základem byla čtyřnoha. Jejich malovaná týpí proslula svoji pestrostí a výjevy z vizí s mýtickými představami stvoření země a vesmíru. Typické jsou zejména zobrazení Velké medvědice (souhvězdí Velkého vozu) a Plejád v chlopňové části týpí. Kmen měl vždy svého hlavního náčelníka a řadu svatých mužů. Kmen byl rozdělen do čtyř podkmenů a ty pak do rodů a skupin. Různé „zájmové“ skupiny se pak organizovaly do spolků. Např. válečnické spolky se dělily podle věku členů: těm nejmladším byl určen Kukuís (holubice), starším Soisksíssiks (Moskyti) a konečně Mátsiks (Udatní) a Udatní či Šílení psi. Veteránům pak byl určen spolek Stámiks (Býci). Významným spolkem byly i Rohy a Bizoní společnost (členové nosili typické čelenky se vzpřímenými pery). Spolky měly svojí dávnou historii, obřadní předměty, posvátná vaky, písně i obřady, které byly předávány z generace na generaci s největší úctou jako celek. Mezi posvátné předměty patřily i dýmky, které zhotovovali z černého a šedého dýmkového kamene v osobitých tvarech (micmac). Na území se nachází řada posvátných míst, většinou vyvýšenin (Heart Butte, Chief Mountain, Sweet Grass Hills…), ale i řek – řeka Dvou léků či Marias.

Nejvýznamnějším celokmenovým obřadem je každoroční tanec slunce, c současnosti pak např. Browwning Indian Days (pow wow), je snahai o oživení některých obřadů, které souvisejí s dosud „živými“ posvátnými vaky, jak osobními, tak i spolkovými. Tradičně se pořádají jak obřadní, tak i léčitelské obřady potní chýše.

Mezi nejvýznamnější a nejznámější osoby černonožské historie patřili: Bílé tele (1877-1903, J.Piegan), Vraní orel (1891-190, S.Piegan), Horský náčelník (1900, J.Piegan), Běžící orel (svatá žena – bojovnice)….

Současnost – Jižní Pieganové. Kmen má svoje centrum v Browningu a předsedá mu kmenová rada. Kmen má vliv na všechna vzdělávací centra – od předškolních tříd až po Blackfeet Community College. Ve všech stupních se učí mateřský jazyk, v Browningu je i jazyková škola, knihovna. Existují i vlastní vzdělávací programy s výukou historie kmene, tradičních řemesel, základy tradiční víry, tanců a zpěvu… Kmen vlastní svoje bizoní stádo, kmenoví příslušníci slouží jako obsluha v muzeu, v prodejnách, galeriích, protidrogovém centru atd… V rezervaci žije řada lidí, kteří hovoří plynně černonožsky, bohužel úřední jazyk je angličtina a tou se většinou mluví i v domácnostech. Staří nadšenci však podchytili řadu mladých zejména pro písně a tance a také pro umění (grafiky, např. David Dragonfly, William Singer, Neil Person, King Kuka…). Mnoho příslušníků kmene žije roztroušeně po území rezervace mimo hlavní centra.

Ikamiíi Pon-noo-ka

Převzato z časopisu Poselství světa v kruhu.