Černonožské parfleše

Jako většina kmenů Plání používali Černonožci parfleší zejména k přepravě a uchování sušeného masa a lesních plodin, dále pak k úschově dalších potřeb, jako např. oděvy atd. Později dodávali v parfleších velké množství sušeného masa, pemikanu, loje a dalších surovin pro společnost Hudson´s Bay. Část tohoto druhu zboží byla dodávána do dalších obchodních stanic prostřednictvím jiných kmenů, např. Kríjů či Assiniboinů.

Parfleše, vytvářené ženami těchto kmenů mají některé společné charakteristické rysy, avšak liší se v mnoha drobných detailech. Prohlížíme-li výrobky Černonožců souhrnně, můžeme právem předpokládat, že kdysi bývala větší uniformita ve stylu, ale že v poslední polovině 19. století došlo k významným změnám. Je sice lákavé vyvozovat z toho závěry, avšak chybí dostatek dokumentace o výměně materiálních produktů, včetně parfleší, mezi těmito třemi částmi konfederace. Ve sbírkách se sice dnes nachází velké množství černonožských parfleší, nemáme však důkazy o tom, z které části byly získány. Většina dochovaných exemplářů také pochází až z druhé poloviny 19. století.

Existují rozdíly ve stylu malování a právě to nám umožňuje identifikovat některé množství exemplářů a vyvodit z  těchto informací historii těchto určitých výrobků.

Kromě právě citovaných rozdílů ve stylu malování však mají černonožské parfleše určité společné rysy. Tyto kožené schránky bývají ve srovnání s parflešemi jiných kmenů spíše menších rozměrů a jsou svým tvarem podobné čtverci na rozdíl do parfleší jiných kmenů. Ještě výraznější je to, že vrchní „záložky“ (s malbou) mají  trapezoidní tvar. S tím  se  však  setkáváme také u kmene Sarsi a Kutenai a rovněž u některých kmenů ze západních Plání. Přesto to však zůstává jedním z nejjistějších důkazů o jejich černonožském původu. Všechny kmeny konfederace užívaly tři dvojice otvorů k zajištění těchto záložek a jeden pár otvorů byl umístěn uprostřed každé strany u přehybu (pro uchycení parfleší pro přepravu na koních). Oka z proužků kůže vycházela z bočních otvorů a byla používána k upevnění parfleší k sedlu.

Černonožské malby lze jen obtížně všeobecně popsat, protože se velmi různí svými detaily. Nejzdařilejší exempláře parfleší mohou směle soupeřit s šajenskými svou vynalézavostí a kvalitou provedení. Jsou však i opačné výtvory, zdobené jen velmi volně a jednoduše. Některé vzory jsou mimořádně komplikované, zatímco jiné jsou tak prosté a jednoduché, že toho, kdo si je prohlíží, nijak neupoutají.

Přesto můžeme hovořit o některých rysech malovaných vzorů, které překlenují stylistické osobitosti každé z částí konfederace a spojují černonožské výtvarné zdobení parfleší v jakýsi jeden celek. Zaprvé to je fakt, že jak kresba, tak i použití barev jsou velmi výrazné. Málo se dbá na symetrii , kresby jsou ovlivněny rytmizací linek a celkovou vyvážeností tvarů. V mnoha vzorech zůstávají velké plochy kůže nevybarvené, v mnoha případech tyto volné plochy plní roli neutrálního podkladu (pozadí) pro barevně zdůrazněné motivy. Toto platí především pro parfleše vytvořené ženami z kmene Krvavých (Blood).

Velké množství kompozičních prvků převzali černonožští malíři od jiných kmenů, takže  nelze  považovat některé motivy  za klasické a původní, tak jako to můžeme tvrdit třeba u Lakotů a Šajenů. Naproti tomuto tvrzení se však můžeme setkat i s názorem, že právě Černonožci vymýšleli pouze své vlastní vzory a nikdy nekopírovali vzory jiných kmenů (Morrow: Indian Rawhide). Mnohé motivy obsahovaly jak zakřivené (kdysi žili Černonožci v lesnatých oblastech, kde vyráběli hliněné hrnce a zdobili i výrobky z březové kůry též různými vlnovkami a negeometrickými tvary - Morrow: Indian Rawhide), tak i pravoúhlé prvky. Obecně platí pravidlo, že parfleše s méně geometrickými tvary jsou mnohem starší, než s nimi. Zakřivené linie byly obvykle citlivě spojovány s hranatými, což někdy vytvářelo neočekávaný dojem napětí. Složité tvary s nějakým ústředním motivem bývaly velmi časté. Rovněž tak vertikální dělení na dvě poloviny. Do obrazců byly včleněny kosočtverce, „přesýpací hodiny,“ trojúhelníky jako základní prvky.  Černonožci používali i teček, jako ozdobného prvku, a to buďto tmavých na bílém podkladě nebo v negativu bílý vzor na barevném pozadí. Puntíky dělali původně pomocí uříznuté tyčky s kruhovým půdorysem namočené do barviva, později tužkou. Jiné obrazce byly vytvářeny tak, že byla plocha rozdělena horizontálně nebo vertikálně na tři  (úseky) nebo na čtyři stejně velké části. Černonožské ženy také uplatňovaly svou vlastní interpretaci vzorů z pěti částí (jako Arapahové) nebo z devíti částí (jako transmontanské kmeny). Dalším typickým černonožským rysem je přeměna barevné škály nebo ústředních prvků. Tato praxe je patrná u všech tří částí kmene a v průběhu všech období.

Okraje černonožských  parfleší  sestávají  ze  dvou  úzkých pruhů, které jsou téměř  vždycky odlišné svou barvou. Mezera mezi nimi je někdy ponechána  volná, nevybarvená. Může být však také vyplněna úhlopříčnými, trojúhelníkovými nebo pravoúhlými tvary. Je běžné, že stejný ornament se opakuje po obou bočních stranách a také na horním a spodním okraji záložek.Tento typ lemování černonožských „obálek“ se výrazně liší od kmenů na západního Plato (Western Plateau).

Boční záložky téměř vždycky zdobili Pieganové, obvykle pomocí trojúhelníkových motivů, zatímco ženy kmene Krvavých zařazovaly tento prvek jen příležitostně. Siksikové většinou nechávaly boční záložky nevybarvené. Na většině parfleší kmene Siksiků a Krvavých (Blood) jsou zadní strany parfleší rovněž nezdobené. Pouze na malém množství parfleší a na většině brašen je opačná strana lemována jednoduchou barevnou linkou, která kopíruje čtyřhranný tvar výrobku.

Černonožské ženy jen málokdy překračovaly rámec barevné škály červené, žluté a zelené, ačkoliv někdy neobvyklý odstín hnědé býval náhražkou za červeň. Někdy bývala barevná výzdoba omezena na pouhé dva nebo tři odstíny a doplněna výrazným černým olemováním. To platí především o pracích Siksiků a Krvavých, kteří dávali přednost kombinaci červené, žluté a modré. Naproti tomu Pieganové vkládali do svých ornamentů všechny čtyři barvy a volné, nepomalované plochy zvýrazňovaly jejich účinek. Černonožské parfleše se zdají mimořádně  barevně bohaté, protože využívají jemných rozdílů použitých barviv a vytvářejí tak bohatší škálu. Ženy tohoto kmene používaly přírodních barviv dávno potom, kdy ostatní převzaly barviva chemická, získaná obchodem s bělochy. Z oněch tří částí kmene Černonožců Pieganové používali chemických barviv jako první.[1]

Velký rozdíl je možno pozorovat u parfleší všech tří částí Černonožců ve způsobu malby a podle toho, zda jsou nebo nejsou černě výrazně lemovány. Tento způsob zdobení nejdříve opustili Piegané v poslední čtvrtině 19. století. Nahradili jej barevnými čarami ohraničujícími plochu dodatečně vyplněné barvou. Nejčastěji byla k tomuto účelu používána tmavomodrá, ale stávalo se, že byly použity čáry tří různých barev. Černonožští umělci používali černou především pro ohraničení barevných ploch a jejich oddělení od nepomalovaných míst. V ranějších dobách Černonožci používali krátkých černých čar po obvodu větších motivů.                                                                                                                                                 

Severní Černonožci (Siksikové) byli ve způsobu zdobení parfleší nejkonzervativnější. Nikdy neopustili tradiční lemování a chemická barviva začali používat jako poslední. Jejich parfleše byly vždy menších rozměrů jako u kmene Krvavých. Není bez zajímavosti, že kdysi vyráběli parfleše větší, avšak od doby rezervací se u nich objevují parfleše menších rozměrů.

Všechny části kmene Černonožců kromě parfleší vyráběly také jakési vaky ve tvaru obálek a válcovitá pouzdra různých velikostí. Některé byly opatřeny velmi pečlivě vyrobenými třásněmi z poměrně širokých proužků kůže, doplněné červenou látkou. Většina těchto pouzder byla určena k uchovávání obřadních předmětů a posvátných balíčků a svazků. Některé z nich byly na povrchu přetřeny okrově červenou barvou, takže původní zbarvení nebylo viditelné. To bylo spojeno s rituálními zvyklostmi. Za dlouhá léta používání byla tato pouzdra pokryta několika vrstvami posvátného barviva, až nakonec jejich povrch a třásně měly jednotvárný tmavočervený nádech.

Pro Poselství světa v kruhu IV. / 2000 zpracoval Ikamiíi Pon-noo-ka,

Použitá literatura:

A. Hungra, Wolf, Blackfeet Craftworkers Book

J. Ewers, Blackfeet Crafts

Morrow, Indian Rawhide

[1] Černonožci měli jako lovci bizonů přístup k velkému množství barev z hlíny a rostlin, a to zejména v podhůří Skalistých hor. Ve kmeni bylo zpravidla několik předurčených lidí k vyhledávání a přípravě barviv, které pak používali ostatní členové kmene. Ženy kvůli barvám ke zdobení parfleší cestovaly někdy na koni až 150 mil - z toho je vidět, že barvy pro ně měly velký význam. Tmavomodrá (získávali ji z modravého jílu) pocházela z hor na severu až od kanadské hranice. Pro jasně červenou dojížděli až k dnešnímu měst Helena v Montaně. Hnědou, kterou používali převážně k lemování a rámování vzorů, pocházela z míst poblíž pramene řeky Cutbank River v Montaně.

Barvy se připravovaly drceném hlinek a jejich míšením s klovatinou, kterou získávali rozvařováním bizoních kopyt.  Při samotné aplikaci barev používali Siksikové ostrého kamene, kterým vyrývali do kůže rýhu a tu pak vybarvovali rezavě černou barvou. Pro míchání barev používali jako misek mušle.