Lakotové

V literatuře se s nimi  často můžeme setkat jako s Tetony. Tento výraz pochází z výrazu Tithunwan , který znamená něco jako Vesnice na prérii. Samotný termín Lakhota  je starobylý pojem a označuje „Spojence“.

Lakotové patří mezi ty původní severoamerické národy, které v průběhu uplynulých dvou stoletích výrazně početně posílily. Zatímco v roce 1800 se jejich počet odhadoval mezi 20 – 30 tisíci, dnes jich je zhruba 100 000 a po Navazích a  Kríjích jsou třetím nejlidnatějším kmenem na sever od Mexika. Z tohoto počtu je však možno pouze asi 5% populace považovat  za plnokrevné Lakoty. Dále se uvádí že v tradičních rezervacích (viz níže) žije asi 40 000 lidí. Zbylých 60 000 je rozptýlených takřka po celých USA. Co se týče věkového složení, jsou Lakotové národem velmi mladým; 70- 80% jejích příslušníků nepřekročilo třicítku.

Tetonský exodus z jejich lesnaté domoviny v dnešní Minnesotě začal krátce po roce 1689, kdy východně (Odžibvejové, Ojibwa), jihovýchodně (Sákové a Meskwakiové, Sauk and Foxes) a severně (Kríové, Cree) žijící algonkinské kmeny, čerstvě vyzbrojené francouzskými puškami, začali své tradiční siouxské nepřátele vytlačovat směrem na západ. Nebyla to cesta snadná – území ležící západně od bývalých lovišť národa Sedmi poradních ohňů rozhodně nebyla liduprázdná. A Mandani, Hidatsové, Omahové, Ponkové ani Arikarové se své země dobrovolně zříci nehodlali. Období mezi roky 1700 a 1750 bylo tedy pro budoucí lakotské kmeny obdobím expanzní války za účelem získání nového domova. Během těchto padesáti let nejen že dosáhli břehů Bahnité řeky (Mnišoše, Missouri), ale transformovali se z typicky lesních indiánů v indiány prérií. K této přeměně ještě výrazně přispěl fenomén koně jakožto dopravního, loveckého i válečného prostředku, se kterým se putující Lakotové setkali v sedmdesátých letech 18. století. V této době také v několika vlnách překračují Missouri – a dělí se na jednotlivé „podkmeny“, jak nám to ukazuje následující tabulka. V prvním sloupci najdeme termín, s nímž se většinou setkáme při četbě více či méně odborné literatury, v druhém sloupci se dozvíme, jak si příslušníci jednotlivých subkmenů sami lakotsky říkali a ve třetím je uveden český ekvivalent sloupci číslo dvě:

(Samozřejmě, že posledně jmenovaný kmen či podkmen nemá – kromě jména - nic společného s algonkinským národem  Černonožců /Blackfoot/.)

V roce 1775 dosahují první z Tetonů – Oglalové – Černých hor (Paha Sapa, Black Hills). Samozřejmě, že opět za cenu četných bojů; zejména s kmeny Šajenů (Cheyenne) a Kajovů (Kiowa). Roku 1825 překračuje Bahnitou řeku poslední, v pořadí čtvrtá, migrační vlna Lakotů a více než stoletý exodus ze země lesů se končí. To však vůbec neznamená, že na prériích bude panovat klid ….

Indiánské rezervace obývané Lakoty se nacházejí především na území dnešního státu Jižní Dakota (South Dakota). Jsou to:

(Dnes, po více než stu letech, toto schéma již zcela neplatí a v běžné konverzaci i v literatuře se již nehovoří např. o Oglalech, ale o Lakotech (případně Súech) z Pine Ridge  apod.)

Stručné dějiny Lakotů v datech:

1690 - 1825 – exodus z dnešní Minnesoty za řeku Missouri.

1851 – první smlouva z pevnosti Laramie, od níž si představitelé Spojených států slibovali, že se v ní Tetonové spolu s dalšími prérijními kmeny zavážou k věčnému vzájemnému míru.

1855 – masakr v Jasanovém údolí (Ash Hollow). Jednotky generála Harneye napadají jednu z bruléských skupin a decimují ji.

1866 -1868 – válka Rudého oblaka. Lakotové (a nejenom oni) protestují proti otevření tzv. Bozemanovy stezky (Bozeman Trail). Napadají cestující, jakož i obranné vojenské pevnůstky vyrůstající podél nové cesty. Svého cíle dosahují.

1868 – pověstná smlouva z pevnosti Laramie byla politickým vyústěním války Rudého oblaka. Jejím nejdůležitějším bodem je ustanovení tzv. Velké sújské rezervace (Great Sioux Reservation), která se měla rozkládat na území celé dnešní Jižní Dakoty. Vláda USA také ve smlouvě slibuje, že žádní běloši nikdy do rezervace nevstoupí bez svolení jejích obyvatel a že eventuální další prodej jakékoliv její části musí ratifikovat alespoň tříčtvrteční většina veškeré dospělé mužské sújské populace.

1876 – opětovné porušování smlouvy z roku 1868 a objevení zlata v Černých horách vede k další válce – válce o posvátné Černé hory. Válka vrcholí 17. června bitvou u řeky Růžového poupěte (Rosebud River) a 25. června bitvou na Malém velkém rohu (Little Big Horn River).

1889 – nová smlouva, na jejímž základě se pro bělochy otevřela k osídlení značná část Velké sújské rezervace – celé dnešní jihodakotské okresy Perkins a Harding a části okresů Meade a Butte. Smlouva vstoupila v platnost, ačkoliv se vládním vyjednávačům  nepodařilo potřebných 75% podpisů získat.

1890 – krvavou tečkou za stále se oklešťující svobodou a svébytností lakotského národa se 29. prosince stává masakr u Poraněného kolena (Čankpe Opi Wakpala, Wounded Knee Creek).

NEJSLAVNĚJŠÍ NÁČELNÍCI:

Neexistují typičtější představitelé nomádské kultury prérijních kmenů než právě Lakotové, jejichž tradiční život byl úzce spjat s bizony a jejich sezónním lovem. Materiální kultura, kterou během historicky velmi krátké doby vytvořili a dovedli k funkční i estetické dokonalosti, se stala předobrazem „typického amerického indiána“. (Tipi se základem z tří tyčí, smyky /travois/ k přepravě hmotného majetku, parfleše /schránky/ z nevydělané kůže, oděvy z mozkem vyčiněné jelenice zdobené ursoními ostny a korálky, krátké silné luky, čelenky z orlích per atd.) Dominující způsob obživy – lov – doplňoval příležitostný sběr divoce rostoucích plodin.

Pro internetové stránky indian corralu sepsal Petr Majer