Pro mnoho kmenů prérijních Indiánů u nichž během 18. a 19. století vzkvétala kultura lovců bizonů,byl tanec slunce hlavním společným náboženským obřadem. Zpravidla se konal v pozdním jaru nebo ranném létě.Obřad oslavuje obnovu duchovní znovuzrození účastníků a jejich příbuzných ; právě tak jako obnovení žijící země se všemi jejími součástmi. Tanec slunce reflektuje vztahy k přírodě které jsou charakteristické pro étos plání, a obsahuje symbolická představení různých zvířecích druhů, zvláště orla a bizona, kteří kdysi hráli zásadní roli v životech lidí a jsou obdařeni posvátností a zvláštní silou. Obřad, zahrnující oběť a prosbu k zabezpečení harmonie mezi všemi žijícími bytostmi je stále praktikován mnoha současnými domorodými Američany.
Ačkoli podrobnosti této události se v různých skupinách lišily , určité základy byly společné většině kmenových tradic. Většinou se každoroční obřad konal na jaře nebo v létě kdy se sešli lidé z různých skupin a poté se znovu před zimou rozptýlili. Tanec slunce, obřad obětování prováděly prakticky všechny národy severních plání.Byl popsán mezi kmeny: Arapaho, Arikara, Assiniboin, Bannock, Blackfeet, Blood, Cheyenne, Plains Cree, Crow, Gros Ventre, Hidatsa, Kiowa, Mandans, Ojibway, Omaha, Ponca, Sarsi, Shoshone, Sioux (Dakota), a Ute (Spier, 1921) Ještě dnes mnoho z těchto kmenů obřad provádí, někdy v pozměněné podobě. Celkový význam tance slunce je obnova duchovní obnova účastníků a jejich příbuzných právě tak jako obnova žijící země a všech jejích součástí. V jeho nejširších aspektech zajišťuje příbuzenství uvnitř obou oblastí- sociální i přírodní. Toto regenerační téma je prokázáno u kmene Cheyenne, například, prostřednictvím názvu stavby ve které se obřad uskutečňuje :New-Life-Lodge---- Dům- Nového- Źivota. Tento termín vyjadřuje názor že tanec slunce má "obnovovat, reformovat, znovu oživovat zemi, vegetaci, [a] zvířata " a z tohoto důvodu je to "obřad znovuzrození nebo obrody" (Dorsey, 1905)
Důvody pro účastnění se obřadu se různí podle jednotlivců a kmenů. Motivace pro obětování zahrnuje poděkování za přijaté požehnání , splnění slibu předtím učiněného za dobrý výsledek určitého rozhodného okamžiku, a touha zabezpečit bezpečí blízké osoby ve válkách, nebo získání léku pro nemocného příbuzného. Méně specifické utrpení může být podniknuto tanečníky k podpoře veřejného blaha.V historických dobách konaly Vrány tanec pro vyhledávání pomocti při pomstě za příbuzného padlého v boji. (Lowie, 1935) Některé domorodé tradice obsahují přenos medicíny z posvátných vaků v souvislostech s obřadem.
Zpravidla má každý tanec slunce svého patrona nebo ručitele, obvykle jím bývá hlavní tanečník a je to on kdo nese výlohy obřadu. Událost obyčejně zahrnuje i více než týdenní soukromou přípravu během které je tanečník instruován ,konají se modlitby a teprve potom následuje veřejná taneční část. Stavba sun dance lodge je doprovázena komplexem rituálů při nichž se uřízne zvláštní strom sloužící jako středový kůl a kolem se postaví taneční arena. Vchod je směrován na východ, a v některých kmenech se místo východu slunce každý označuje. Uvnitř je oltář obvykle ozdobený bizoní lebkou. Tanečníci se během tří nebo čtyř tanečních dnů postí a zdržují se i pití.Za zpěvu bubeníků sedících poblíž vchodu se účastníci rytmicky pohybují dozadu a dopředu od obvodu ke středovému kůlu. Tanečníci nepřetržitě pískají na píšťaky z orlí kosti a fixují svůj zrak na rozsochu středového kůlu známou jako" hnízdo hromového ptáka" nebo" orlí hnízdo"°. Období odpočinku se střídají s intervaly tanečními. Na konci tance se konají očistné obřady a účastníci se mohou napít a skončit půst.Chýše je pak opuštěna a její konstrukce tu přetrvává jako připomínka obřadu, před tím než se vrátí živlům.
V minulosti bylo dobrovolné mučení vyvrcholením tance slunce u kmenů jako Sioux a Cheyenne. V těchto případech byla tanečníkům proříznuta hruď nebo ramení svaly .Do děr byl vložen kolík s řemenem přivázaným ke středovému kůlu a oni tančili do té doby , než se maso odervalo. Někdy byly k řemenům přivázány bizoní lebky místo uvázání ke kůlu. (Spier 1921,Walker 1917, Laubin 1977)
Účastníci tance slunce se snaží získat nadpřirozenou pomoc a osobní sílu prostřednictvím jejich oběti, která má nejen zaručit úspěch ale má jim také přinést bohatší a smysluplnější život. Posvátný obřad zajišťuje kmenovou pospolitost a kulturní identitu a slibuje že lidé budou prospívat i v dalším roce. V následném tanci se obnovuje pocit sociální harmonie.V pohledu na svět který zahrnuje přírodu a všechny žijící bytosti v oblasti příbuzenství, vědomí harmonie přesahuje lidské vztahy a zahrnuje celé stvoření. Jak jeden současný domorodý Američan vysvětlil,tanec slunce "je obřad opětovného nastolení rovnováhy a lidé vidí posvěcení lidského ducha Wakan Tankou tak jasně jako slunce. Prostřednictvím očisty, účasti, obětování a proseb, působí účastníci jako nástroje nebo přenašeči síly a komplexnosti z Wakan Tanky." Účelem obřadu je "integrace: splynutí jednotlivce s ostatními, společenství lidí s další říší, a tato větší společná skupina se světy za tímto. . . Osoba ztrácí odloučenost, individuální osobnost a je obnovena k vědomé harmonii s vesmírem." Společenství "je základem kmenového života" a to "nutně obsahuje všechny bytosti obývající kmenový vesmír". (Allen, 1986)
Ačkoli antropologové provedli mnoho hloubkových studií tance slunce, vylíčení role zvířat v obřadu bylo často jen zběžně zmíněno.Byla jsem první kdo se o úlohu zvířat v obřadu zajímal a to při návštěvě tance během mého terénního výzkumu ve vraní rezervaci v červnu 1980. Během toho obřadu, byl každý účastník požádán aby nezabíjel žádná zvířata a ptáky v blízkosti pozemků kde stála chýše pro tanec slunce po celou dobu trvání tance. Tento zákaz byl součástí snahy podporovat vědomí harmonie mezi lidmi a přírodou základní věcí pro podporu léčení a obnovení života , což je ústředním bodem obřadu.
Integrace s ostatním stvořením je vyjádřena v tanci slunce prostřednictvím symbolických objektů které znázorňují atributy různých zvířecích druhů. Například, Siouxové mohou nosit kůži králíka na rukou a nohou,neboť " králík reprezentuje pokoru, protože je klidný , jemný a nikterak se neprosazuje tuto vlastnost bychom měli mít když jdeme do středu světa" (Brown 1967) Nošení kousků králičí kožešiny Cheyenskými staviteli chýše pro t. slunce snad odkazuje zpět k době kdy kmen žil na severu a žil především z králíků (Grinnell 1923) Arapažský t. slunce zahrnuje králičí prvek, jehož název vznikl z mýtu ve kterém jim králík zjevil tajemství obřadu slunečního tance a chýše. Ti kdo mlčky vykonávají obřad jsou nazýváni králičími lidmi.(Dorsey 1903) Lasička a vydra se používají, protože to jsou "houževnatá zvířátka", jsou spojeny s vraním t. slunce(Vogel 1984) a nepochybně odkazují k vytrvalosti. Pro Lakoty jsou tato dvě zvířata jsou obzvláště "wakan' ve významu příbuznosti s posvátným . (Walker1980)
Orlí symbolika
Orel je důležité posvátné zvíře v pláňové víře a hraje hlavní roli v slunečním tanci. Největší měrou se zřejmě podílí tím , že při obřadu má své hnízdo umístěné ve vidlici středového kůlu. V Arapažské mytologii, toto hnízdo symbolizuje ptáka bouřliváka, nebo orela, který si postavil své hnízdo na topolu. "Stejně jako tito ptáci když poletují přehlížejí zemi, tak se na ni dívá Otec. I on má tvar ptáka" (Dorsey 1903) Některé kmeny, zejména Vrány a Shoshoni, připevňují skutečného vycpaného orla skalního k trámu nad vstupem nebo blízko hnízda. Považují ho za "náčelníka všech zvířat vzduchu," , "silného v boji" a také funguje jako "strážce chránící lidi od zla." Orel je obdivován pro odvahu, hbitost, a sílu. Někdy bývá identifikován jako pták bouřlivák,je charakteristický letem ve velkých výškách,čímž se přibližuje slunci a k velkému tajemství blíže než jakýkoliv další tvor (Laubin 1977,Grinnell 1923) Orel je hlavním služebníkem slunce a v jeho duchovním zjevení na sebe bere formu ptáka bouřliváka." Orel je poslem zpráv od ducha k lidem, ale i od lidí k duchovi." (Vogel 1984) Proto je při t. slunce používána jeho moc jako prostředek usnadňující komunikaci mezi lidmi a nadpřirozenými silami. Vrány vysvětlují orlovu symbolickou roli v obřadu t. slunce takto: "pták bouřlivák v jeho pozemském zjevení orla ztělesňuje dynamičnost hromu a blesku. On je buditelem země a oživuje její síly; je služebníkem slunce, dárcem tepla a světla." Orel souvisí se štěstím, pro "blahobyt a bohatství je nutno následovat orla, který může obdařit léčící silou." (Vogel 1984) Orlové "mají bystrý zrak a vědí všechno." (Brown 1967) Jak prohlásil jeden současný Siouxský medicinman: "v orlovi je všechna moudrost světa." (Chromý Jelen a Erdoes, 1972)
Vraní tanečníci se intenzivně soustřeďují na orla umístěného na horním konci tyče. Orel se může "nakonec pohnout a jedinci se projevit" a "může začít tančit vedle něho." Orel pak může tuto osobu doprovázet ve vizi, vede ho při tanci a informuje jej o medicíně získané prostřednictvím vize. Druhý den tance, může účastník vidět orla vznášejícího se nad chýší. "Orel vyzařuje krásu a sílu nesrovnatelnou s čímkoli,obdařuje ostrým zrakem stejně jako předvídavostí." Pták přináší Stvořitelovo poselství a symbolizuje blížící se požehnání. (Frey 1987) Všichni tanečníci neustále pískají na píšťalky vyrobené z kosti orlího křídla,a tento zvuk znějící jako křik orla, udržuje rytmus s bubnem. Tato činnost symbolizuje sílu modliteb které letí vysoko jako orli a tak dosahují Velkého Tajemství. Podle Black Elka, zvuk píšťalky "je hlasem skvrnitého orla; našeho dědečka, Wakan-Tanka vždy slyší tento zvuk protože ... to je skutečně Jeho vlastní hlas." (Brown 1967) Píšťalka je pomalována barevnými tečkami a linkami které znázorňují pozoruhodné vnímání orla. Chmýří na konci píšťalky je odfukováno dozadu a dopředu což symbolisuje dýchání a život. (Mails 1972,Laubin 1977) Pero se získává "odebráním z hrudi orla, protože to je místo které je nejbližší srdci a středu posvátného ptáka." (Brown 1967) Za jistých okolností, když tanečník velmi trpí žízní, může se píšťalkou napít. (Frey 1987)
Díky orlovým zváštním schopnostem má jeho peří nadpřirozené a léčivé funkce.Jeden pozorovatel zaznamenal že, jednou, když se žízeň některých Arapažských tanečníků stala nesnesitelnou, účastníci tance použili orlí pero k vyvolání osvěžujícího deště.(Shimkin 1953) Během t. slunce může medicinman zamířit svůj vějíř z orlích per směrem k tělům lidí , kteří usilují o vyléčení. Pera se nejprve dotýkají středové tyče a pak pacienta, přenáší se tak síla z tyče k trpícímu.Vedoucí tanečník také odmetá nemoci. Ovívací pohyby orientované k tělu mohou stáhnout a smést příčiny choroby. Pera jsou pak držena vzhůru směrem k obloze tak , aby pták mohl zanést modlitby léčících se vzhůru ke Stvořiteli. (Frey 1987, Shimkin 1953, Voget 1984).
Bizoní symbolika
Je to bizon, jako zdroj života pro prérijní kmeny, kdo zujímá centrální roli v obřadu t. slunce. Z toho zvířete, prérijní lovci kdysi získávali nejen maso k jídlu, ale i kůže na týpí, kožešiny na oblečení, a fakticky všechno nářadí a věci nezbytné pro každodenní život. Vrány stále ještě oslavují bizona jako uspokojovatele všech jejich potřeb v minulosti. Dokonce i v současnosti, Vrány pohlížejí na bizona jako na poskytovatele dobrých věcí k životu. 'To představuje: “spoustu jídla, spoustu oděvů, a pokojný zdravý způsob života." Bizon symbolizuje "nezbytnosti bez kterých by byl život nebezpečný a nudný," a "také poskytuje velkou léčivou sílu." I v moderním pojetí slunečního tance , to stále ještě "vyzařuje sílu" (Vogel 1984).
Přítomnost bizonů ovlivněná jejich migrací vskutku předurčovala čas a místo konání významného obřadu.(Roe 1970) Výjmečnost postavení bizona je ilustrována skutečností , že v jistých kmenech je původ t. slunce vystopovatelný až k bizonům. Počátek konání tohoto obřadu popisuje setkání vizionáře a bizoního posla majícího nadpřirozenou sílu. Ute a Shoshonské mýty, například odhalují, že bizon pomáhal člověku který založil tradici tím, že mu dával instrukce týkající se provedení tance a odhalující mu užitek plynoucí ze správného provedení obřadu. (Jorgensen 1972) Pro Lakoty to bylo božstvo ve formě Bílého bizona, které jim přineslo posvátnou dýmku jejímž prostřednictvím se všechny ceremonie a rituály posílily. (Allen 1986) Cheyenský t. slunce vznikl tak, že Stvořitel jej přímo naučil medicinmana, později známého jako Erect-Horns , protože nosil bizoní rohy na čapce.Ve společnosti manželky cestoval k vysokému vrcholu a když se společně vraceli domů " zdálo se že celá země omládla, a z hory vyšel bizon který je následoval ." (Dorsey 1905)
Tematika týkající se bizonů se vyskytuje u všech kmenů praktikujících t. slunce. Je historicky potvrzeno,že různé ceremonie související se zvířaty se konaly dříve než byl zahájen samotný t. slunce. Posvátná píseň Oglala Siouxů která doprovázela jisté rituály související s bizoní lebkou líčí účastníkovu touhu po požehnání a jeho ztotožnění s bizoní silou:
Wakan-Tanko buď k nám milosrdný.Chceme žít!
Proto děláme toto.
Oni říkají , že stádo bizonů přichází;
Nyní jsou zde.
Síla bizona přejde na nás;
To je nyní zde! (Brown 1953)
Jak Cheyenský t. slunce postupuje, bizoní písně mění tempo. "Chřestidla se pohybují pomalu a ztěžka, jako kdyby velké stádo bizonů táhlo prérií." Cheyeni kteří byli přítomni prvním z těchto bizoních písní zpívaných v chýši t. slunce líčí : "když jsme zpívali, stádo bizoních býků běželo na kopec a dolů do tábora" (Powell 1969)
Bizoní obřady, bizoní tance a svátky bizoního masa se konaly proto aby Velké Tajemství "věnovalo pozornost slovům Bizona který bude tuto noc chválit lidi." Siouxové obětovali vyhrazené jídlo " bohu štědrosti, bizonímu bohu." V bizoních tancích účastníci "napodobují hněvivé či vzdorné hrabání bizoního býka a ... očividně se vyzývavě a odvážně ztotožňují s bizoním býkem." Zatímco tančí "nepřetržitě hledí na ozdobenou bizoní hlavu." Ti kdo absolvují "čtyřikrát tento tanec, stávají se bizoními lidmi." (Walker1917) Poté co je vybrán strom použitý jako středový kůl,členové Siouxkého bizoního kultu provedou obřad k uctění bizona a přivedou jeho ducha k tanci. (Laubin 1977)
Maso zvířete bylo využíváno v rozmanitých zvycích. Dříve než byl středový kůl vložen do země, Siouxové do připravené díry vkládali bizoní tuk. Před začátkem tance byla nacpána posvátná dýmka slunečního tance a poté byla uzavřena kouskem tuku z bizoního srdce.Jelenicová taška obsahující kus bizoního hrbu, nejvybranější z pochoutek, visela ze svazku větví nad kůlem. Svátek bizoního masa často zakončoval tanec. Bizoní jazyky, jako "nejposvátnější část nejposvátnějšího zvířete” měly důležitou úlohu při t. slunce u mnoha kmenů. V přípravě pro Blackfootský t. slunce bylo shromážděno sto jazyků,poté byly připraveny podle jistého rituálu a zkonzumovány jako posvátné jídlo během obřadu. Jazyky byly "modlitbou a zpěvem" věnovaným slunci. Svátek bizoních jazyků předznamenával počátek půstu tanečníků mezi Lakoty a Blackfooty. (Laubin 1977, Frey 1987, Melody 1976, Harrod 1987, Wissler 1918, McClintock 1910)
Kdysi Hidatsové, Arikarové a Shoshoni preparovali hlavu obřadně zabitého bizona tak aby vypadala během t. slunce jako živá. Dnes Shoshoni a Vrány používají k tomuto účelu hlavu, která je jinak po celý rok uschována. Vycpaná bizoní hlava je během obřadu uvázána poblíž vidlice středového kůlu.
Reprezentuje zde velká stáda na kterých kmeny kdysi závisely a zůstává zde jako symbol hojnosti. (Frey 1987, Laubin 1977) V dřívějších dobách, bývala umístěna na vrcholu středového kůlu kůže bizoního telete. Iniciátor Sisseton Siouxkého t.slunce připravoval pro tento účel vycpané tele nebo ročka.V pozdějších letech bylo toto nahrazeno malou rawhidovou bizoní figurou.(Skinner1919) Při umísťování kůže mladého bizona na vrchol kůlu,Oglalský sponzor řekl:
Je zásluhou bizona že naši lidé mohou žít; on nám dává naše domovy, šaty,jídlo a všechno co potřebujeme. Ó bizoní tele.Nyní tě dám na posvátné místo na špičku stromu. Tento strom tě bude držet v rukou a bude tě zvedat výš k Wakan-Tankovi.Podívej se co jsem udělal! Prostřednictvím tohoto jsou všechny věci uvedeny v pohyb
a všichni na zemi a na nebi budou teď šťastni! (Brown 1967)
Charles Eastman, Sioux, uvádí , že muži byli nalíčeni červeně a bizoni černě. "Malování signalizovalo, že muž , který chtěl veřejně vzdát díky byl potenciálně mrtvý, ale mohl žít tajemnou přízní a interferencí Dárce Života. Bizon zrcadlil obraz jeho vlastního těla ve smrti, protože vyživoval jeho hmotné já. (1970) Jak vysvětluje J.R. Walker, bizoní býk i muž byli namalováni černě a byli zobrazováni s přehnaně velkými pohlavními orgány. Pak bylo provedeno zaříkání které udělilo figurám sílu. (1917) Dříve, jako zahájení t. slunce u Teton Siouxů , válečníci stříleli na rawhidové figury představující "přemožené nepřátele a úspěchy mnoha bizoních lovů." (Laubin 1977)
V t. slunce se používají různé části bizonů a výrobky z nich.Obřady konající medicinman u Siouxů nosil na hlavě bizoní rohy.Také si mohl přivazovat pásky z bizoní kůže ke kotníkům a zápěstím, a jeho oděv byl zhotoven z vylínalého bizona.Vylínalým chlupům byla připisována zvláštní moc,obzvláště u tohoto nanejvýš důležitého zvířete. (Laubin 1977) Řemeny používané Siouxy k přivazování ke kůlu byly zhotovovány ze syrové bizoní kůže. (Brown 1967) Mezi Cheyeny se "v dřívějších dobách bizoní syrová kůže používala jako buben během obřadů, tak byl zachován princip že všechny základní posvátné jednotlivosti v t. slunce mají souvislost s bizonem." (Powell 1969) V jisté fázi Lakotského obřadu byl proti středovému kůlu umístěn usušený bizoní penis. To proto aby tanečníci získali "větší mužnou sílu " a tak "mohli mít více dětí." (Walker 1917) Středový kůl bývá vnímán jako kanál života, a proto umístění bizoního falu proti němu potvrzuje asociaci s plodností a posiluje symbolický význam obřadu, jako oslavu plodivé síly slunce. Topolový kůl jako "kanál života pro tanečníky a pro lidi" mohl být "vnímán jako pyj slunce".( Melody 1976) Chřestidla udělaná z bizoního šourku kdysi hrála významnou roli v Shoshonském t. slunce.(Shimkin, 1953) Siouxkým tanečníkům podstupujícím mučící fázi obřadu byly rozdávány bizoní ocasy k odhánění much a jako vějíře". (Laubin 1977)
Také byl často praktikován obřad pálení bizoního trusu. Poté co bylo vybráno místo pro chýši slunečního tanece, byl trus spálen na místě kam se zasadí středový kůl.(Laubin 1977) Lakotská víra trvala na tom , že kouř z bizoního trusu je "kadidlem k usmíření Bizona." Kousky vyschlého bizoního trusu "jsou wakanla, nebo jsou sami duchem" a tento duch je uvolněn spálením, jak kouř vystupuje vzhůru působí jako zprostředkovatel mezi Bizonem a lidmi." Před tancem se bizoní čipsy pálily na oltáři ( spolu se sladkou trávou) a zajišťovali tak, že "všechno bude v souladu se silou Bizona,který by měl být převládající silou během obřadu". (Walker 1980)
Dokonce i objekty které jsou posvátné samy o sobě jsou formovány do bizoní podoby.Druhý den tance,si Siouxští účastníci někdy přidají k šalvějovému věnci který mají na hlavě "dvě rovná orlí pera směřující přímo vzhůru, jedeno na každou stranu hlavy." Vypadá to " jako hodně dlouhé rohy, symbolizující mnoho bizonů a bizoní síly". (Laubin 1977) Rohy vyrobené z posvátné šalvěje zdobí hlavu tanečníka který slíbil že povleče čtyři bizoní lebky a podobu bizona nosí i na své hrudi.(Brown 1967)
Nejdramatičtějším zpodobněním bizona v t. slunce je jeho lebka.Omalovaná a ozdobená různými symboly dle jednotlivých zvyklostí spočívá na lůžku ze šalvěje zpravidla obrácená směrem k východu,se stává během obřadu posvátným oltářem. Jeden z Oglalů řídící modlitby k Wakan Tankovi k tomu udává:
"náčelník všech čtyřhohých je tatanka, Bizon. Vidíme zde jeho vysušenou lebku a víme že my se také staneme lebkou a kostmi, a tak, společně se všemi kráčíme posvátnou stezku zpět k Wakan Tankovi. Zde na zemi žijeme spolu s bizony a jsme jim vděční ,neboť je to on kdo nám poskytuje jídlo, a kdo dělá lidi šťastnými. Z tohoto důvodu nyní dám trávu našemu příbuznému-Bizonu. (Brown 1967)
Poté byly do očních jamek vloženy svazky posvátné šalvěje,na jeden z rohů zavěšen váček s tabákem a na druhý kousek jelení kůže představující oblečení pro bizona.Lebka byla omalována červenými linkami značícími:"ty, ó Bizone jsi země".(Brown 1967) Oglalská víra předpokládá , že bizoní bůh sídlí přímo v lebce.(Walker 1917)
Taktéž Cheyeni nacpávali oční a nosní dutiny bizoní lebky trávou která "reprezentuje zemské rostlinstvo, zejména to rostoucí blízko vody. Jeho použití znamená modlitbu aby rostliny, stromy, a traviny byly hojné, a mohli tak uspokojovat potřeby lidí a zvířat". (Powell 1969) Symboly aplikované na lebce značí cestu k duchovnímu světu, den a noc,Slunce a Měsíc. Obětiny byly nabízeny lebce spolu s modlitbami za přízeň a ochranu. (Dorsey 1905) Také Arapahové viděli během obřadu v bizoní lebce oltář a "domov Muže Nahoře." Různé černé a červené tečky na lebce označují modlitby, zatímco smotky trávy umístěné v očních a nosních dutinách označovaly časy, kdy Indiáni používali trávu jako oděvní součásti, před tím než se objevil bizon." Koule z trávy také znázorňují božstvo které vládne řekám a potokům. Jeho tělo je reprezentováno vodní travou, nebo rákosím, a když se do lebky tyto koule vloží "Bizon je pak kompletní a život je obnoven pro zvířata živící se travou". (Dorsey 1903)
Dýmka používaná Siouxi při t. slunce byla umisťována na bizoní lebku, "je třeba aby troubel směřovala k východu." Modlitba k Wakan-Tankovi která následovala vyjadřovala touhu aby člověk "brzy odešel do středu vesmíru, spolu s bizonem, který pomohl udělat těla lidí silná". (Brown1967)
Zkušený a spolehlivý oglalský rádce kandidátů t. slunce, vyzdobí bizoní lebku na oltáři "červenými pruhy, jedním přes čelo a jedním podélně na každé straně lebky." Ve stejnou dobu maluje také červený pruh přes čelo kandidáta. To naznačuje, že Bizon přijmá kandidáta jako hunka- příbuzného. Červené pruhy na stranách ukazují, že Bizon poskytuje kandidátovi zvláštní ochranu.Rohy lebek by měli být vyzdobeny nějakými ozdobami které kandidát může poskytnout. Pak rádce naplní dýmku a společně si zakouří.Střídavě foukají kouř do nosních dutin lebky, a tak důvěrně rozmlouvají s Bizonem. Toto by se mělo udělat, aby síla dýmky přivedla všechny v soulad.(Walker 1917)
Kandidát musí pozorně sledovat rituály odehrávající se na oltáři protože "je to posvátné místo obývané silou Bizona a mělo by být uctíváno jako Bizon sám". (Walker 1917)
Na konci původního Siouxského t. slunce byly všechny věci jako například kožešiny, pera, věnce a další symboly užívané v obřadu, složeny na hromadu uprostřed chýše. "Tyto věci byli příliš posvátné na to aby je někdo vlastnil a měly by být vráceny zemi. Jen bizoní kůže a píšťalky z orlích kostí si lidé ponechávali.... Na vrchol hromady posvátných věcí byla položena bizoní lebka aby nám připomínala smrt a také to,že vše je kruh." (Brown 1967)
Význam bizoní lebky
Eastman vysvětuje ,že bizoní lebka vlečena tanečníkem představuje "hrob ze kterého unikl". (1970) To je závažný poznatek k porozumění této praktice a také to, že "mezi loveckými národy kosti reprezentují zdroj života pro lidi i zvířata, zdroj ze kterého druh znovu povstane....” Duše, jak předpokládají, sídlí v kostech a z tohoto důvodu je možno vzkříšení jednotlivce z jeho kostí očekávat. Pro lovce, "kostra reprezentuje právě zdroj života. ... Pro redukci žijící bytosti do kostry je ekvivalentem návrát do lůna tohoto prvotního života,načež dojde k úplné obnově, mystickému znovuzrození." Názor, že "nevyčerpatelnou matečnou půdu života" je možno nalézt v zvířecích kostech je charakteristický pro "mystické vztahy mezi mužem a jeho kořistí" které jsou "základními pro lovecké společnosti." Prérijní kmeny, jako například Dakotové, "věří, že kosti těch bizonů které zabili a zbavili masa, vstanou z mrtvých oděny obnoveným masem, rychleji ztuční, a budou vhodní k porážce již následujícího června". (Eliade 1974) Takto je tedy téma znovuzrození, vyjádřeno prostřednictvím bizoní lebky při t. slunce a tento pojem univerzálního obnovení naplňují účastníci obřadu v asociaci s lebkou posvátného zvířete.
Vizionářské zážitky
Bizon hraje důležitou roli ve vizích které jsou při t. slunce hledány. Vrání tanečník může být přímo Bizonem řízen během vize. V současné verzi obřadu "tanečníci vyzývají jeho [Bizonovu] pozornost, utrpením a modlitbami se snaží dosáhnout toho aby si jich Bizon všiml a 'proběhl jimi'. Po tomto tanečníci touží a snad ještě více po “daru síly vyléčit". (Vogel 1984) Vrána jenž tančí ,může vidět jak se Bizon na kterého fixuje pohled pohne. "Bizon může' pronásledovat' tanečníka, nechce ho pustit , dokud mu něco nepředá. Když se to stane, tanečník prý obdržel 'tvrdý pád.' Tak dostane "Bizoní moc." Jako vyvrcholení zážitku si "uvědomí že má bizoní uši a rohy ;dokonce se dívá na svět prostřednictvím bizoních očí. On a Bizon jedno jsou." Po těchto událostech se tanečník odebere k medicinmanovi, " kde se mu dostane výkladu vize a zákazu požívání bizoního masa". (Frey 1987) Ute a Shoshonští účastníci dosahují v obřadu bodu "kdy věří, že jsou vskutku 'sraženi' Bizonem." Když se tanečník nakrátko ocitne v bezvědomí , předpokládá se že "dostal z Bizona strach a odmítá jeho sílu." Medicinman mu pak dodává odvahy pokřikováním, říká mu: "můžeš získat co hledáš.... Jestliže se chceš stát léčitelem musíš pro to něco udělat.Bizon ti chce něco dát ,ale získat to není snadné." Účastník se obvykle pokusí o tanec znovu, touží po tom být tím kdo to "zvládnul".A ne tím kdo se "před Bizonem zhroutil a pak nedokázat sebrat odvahu k novému setkání s Bizoní hlavou ." Zde se projevuje víra v to, že "bizon srazí ty kdo poruší zvyky, nebo usilují o sílu příliš rychle, nebo nemůžou snést jeho žhavou,suchou sílu." Ti kdo vstanou a tančí znovu poté co jsou sraženi dokazují že "mají odvahu snést Bizonovi nápory síly." Ostatní účastníci mohou pád tanečníka zachytit a "poslat ho zpět do 'Bizoní bitvy'.” (Jorgensen 1974) Shoshoni a Utové věří že:
Bizon chrlí z chřípí oheň,koulí očima, že ožívá a chová se právě tak jako rozzuřený býk v aréně. Vyzývá ty kdo chtějí přijmout jeho sílu aby přišli a získali ji. Jestliže člověk poklesne, upadne do bezvědomí a neobdrží vizi,je velkou odvahou postavit se Bizonovi znovu. Je v tom víra že, když člověk přijímá svoji vizi, je "sražen" jako kdyby byl zasažen úderem blesku a předpokládá to, že tanečník bude nejen tančit znovu, ale že jeho tanec bude tentokrát snadný. (Jorgensen 1974)
Během vize upadá tanečník na několik hodin do bezvědomí, a v tuto dobu "se může naučit nové písně, nové léčící techniky, a nové taneční kroky." Je ve společnosti nadpřirozených sil a může mluvit s duchy a třeba i s Bizonem. Je instruován o jeho síle a o nových aspektech a výkladech tance. Diváci mohou "vidět bizonovy koulející se rudé oči" když byl tanečník "udeřen". (Jorgensen 1974)
Tanečníkům slunce mohou být uděleny i prorocké vize týkající se bizonů. Jeden Sioux uvádí že viděl " stádo bizonů směřovat na sever. Viděl bílé lidi zabíjet bizony do té doby , než všichni zmizeli. Tak věděl co přijde, ale věcem předpovězeným vizí nemohlo být předejito." Později, během velkého sucha v roce1930, s jeho ničivými prachovými bouřemi,optimističtější vize signalizovala, že se "bizoni vrátí do své země". (Laubin 1977)
Zvířata v představě světa prérijních Indiánů
Vzájemné ovlivňování, zvláště co se týče orla a bizona, jsou neoddělitelně spjata s t. slunce prérijních Indiánů.Jim přidělená role,určující jim místo v pohledu na svět,vypovídá mnoho o společnosti pro kterou je tento obřad hlavní událostí, a odráží důvěrné lidské vztahy s přirozeným světem který se liší od toho typického pro Židovsko-křesťanskou tradici. Zvířata sdílející životní podmínky na pláních s lidmi jsou vnímána jako moudrá a silná. Disponují většinou stejných schopností jako lidé a do jisté míry je převyšují. Názory na stvoření ukazují že jistá zvířata existovala před lidmi a byla v komunikaci se Stvořitelem.Radila Stvořiteli, pomáhala mu a dokonce uváděla lidstvo a zemi do existence. Zvířata jsou prostředníky mezi lidskými tvory a nadpřirozenými silami. Všechno žijící stvoření je částí jedinečného souvislého společenství. Každý jeden má vlastní podíl v tomto předivu života, které je představováno jako kruh spíše než jako lineární hierarchie s lidstvem ve vrcholu,kterážto idea prostupuje západní myšlení. Jamake Highwater, spisovatel Blackfeetského odkazu, zdůrazňuje "sympatizující spodní tón" domorodých Američanů ve vztahu k světu kolem nich, a vysvětluje jejich víru jako vzájemnost života a výraz příbuzenství. (1981)
S tímto pohledem na zvířata jako příbuzné, v lovecko-sběračské společnosti, která výrazně hodnotní získávání zvířat pro maso,dochází k nevyhnutelným rozporům mezi postojem vzájemnosti a příbuzenství se žijícími bytostmi a antagonismem jejich zabíjení a pojídání. Ve své nedávné studii o náboženství a morálce prérijních Indiánů , Howard Harrod poukázal na to, že obřad t. slunce je důležitým faktorem v řešení tohoto rozporu. Zabíjení zvířat porušuje příbuzenské vztahy, ale obřady obnovy světa zaměřující se na bizony slouží k symbolickému smíření.Procesem uvedení bizona do posvátného postavení, které je vyhrazeno pouze jemu a prokazováním velkého respektu a úcty při t. slunce,se vše dostává do rovnováhy.Výsledkem je prohlubování smyslu pro příbuzenství který pomáhá obnovit harmonii mezi lidmi a bizony. (1987)
Členové tradičních společenství prérijních Indiánů definují sami sebe nikoli jako oddělené entity, ale jako součást celku.V prvé řadě se vidí jako částečku příbuzenské sítě, zdůrazňují své členství v rodině, klanu, a kmeni.Zde je dobře patrný kontrast mezi tímto modem pohlížejícím na osobnost jako na vedlejší ve vztahu ke komplexnímu a k silnému individualismu moderní západní společnosti. (see Leach 1982) Stejně tak jak prerijní lidé vnímali široké společenské vazby k dalším lidským tvorům,tak tento zakořeněný způsob vnímání rozšiřovali k celému společenství, zahrnovali tedy do něho všechny tvory. (Hughes1983) Tak země, základ pro veškerý život zvířecí i lidský nemohla být chápána jako individuálně vlastněná.
Smysl pro vzájemnost prostupuje prérijní myšlenkový systém. Dynamické vztahy mezi lidmi a přírodou vyžadují dávat právě tak jako brát. Z tohto důvodu obřad t. slunce zahrnuje přírodu v celém rozsahu, ale klade důraz na ty zvířata a síly které jsou nejvíce prospěšné pro lidskou prosperitou. Chýše t. slunce reprezentuje celý vesmír kde se drama kosmické obnovy odehrává, a všechny základní prvky přírody včetně Slunce, Měsíce, a hvězd jsou uctěny. Silná duchovní vazba k Orlovi je dobře reprezentována a jeho obřadní role je soustředěna na náboženské vnímání díky jeho uvědomělému vědomí a na jeho úlohu posela pro kterou ho předurčuje jeho schopnost letu.
Vztahy s bizonem jsou komplikovanější a složitější. Jako hlavní zvíře představované v slunečním tanci, má duchovní i fyzické vazby k lidstvu. To je, docela prostě, bráno na vědomí jako nezbytné pro tělesnou existenci. Bez toho, by byla jen smrt, nebo přinejmenším ochuzený život. Protože lidé mají ducha právě tak jako tělo, bizon je viděn jako odpověď na všechny potřeby lidí ty manifestované duchem právě tak jako tělem. Když je uvedeno že "všechny dobré věci Cheyenského života jsou obsaženy v bizonovi" (Powell 1969), toto tvrzení obsahuje úplný rozsah lidské zkušenosti. Je pevně stanoveno že domorodý étos neobsahuje náboženství oddělené od ostatních aspektů denního života jako je tomu v západní koncepci, ale spíše představuje svět ve kterém je veškerý život prostoupený duchovními silami. (Harrod 1987)
Prostřednictvím závislosti na bizonech pro získání potravy,se pro konzumenty zvíře doslova stává "tělem našeho těla". V tomto smyslu a v mnoha důležitých zvycích toto velké zvíře vstoupilo do duší prérijních Indiánů. Lame Deer chválí sílu a moudrost bizona a vysvětluje:
My Siouxové jsme blízce příbuzní s bizonem. Je to náš bratr. Máme mnoho legend líčících proměnu bizonů v lidi. Indiáni jsou stavěni stejně jako bizoni, rovněž mají silná bedra a úzké boky. Podle naší víry,Bizoní žena , která nám přinesla dýmku , která je středem našeho náboženství, byla krásnou dívkou, a potom co naučila naše kmeny jak dýmku používat,proměnila se v bílé bizoní tele.Proto je bizon pro nás tak posvátný. Nemůžeš rozumět naší povaze, našemu citu k němu, pokud neporozumíš jak blízko k němu máme. To zvíře je naší součástí , částí naší duše. (1972)
Pokračuje poukázáním na to, že bez bizonů "bychom nebyli nic," vyjmenovává mnoho použití pro jeho maso, kůži, rohy, orgány, a kosti.”Kromě toho, jeho mohutná lebka, s opírající se dýmkou, je náš posvátný oltář. Jméno největšího Siouxe bylo Tatanka Iyotake Sedící Býk. Když jste vyvraždili bizony, také jste zabili Indiány opravdové, přirozené,' divoké' Indiány." Úzká identifikace s bizony je vyjádřena Chromým Jelenem v jeho chvále zvířete jako chytrého, hravého, majícího smysl pro humor, vytrvalého, a dobře přizpůsobeného drsným životním podmínkám. Bizon je, zdá se, speciálně stvořen pro Indiány, protože Chromý Jelen říká: "bílí lovci měli ve zvyku říkat o bizonovi ,že je hloupý protože bylo snadné ho střílet, neměl strach z pušek. Ale bizon nebyl navržen tak aby se vyrovnával s moderními zbraněmi.Byl stvořen k čelení indiánským šípům". (1972) Co se týče bizona jako “nejbližšího ze všech zvířat lidem", prérijní Indiáni viděli paralely mezi tímto velkým zvířetem a sebou samými. "Bizoni evidentně mají náboženství, protože i oni dbají o čistotu svých dětí,umývají je a obětují chlupy když se škrábou o stromy". (Hughes 1983)
Velmi důležitým faktem pro pochopení indiánského myšlení je, že bizon je velmi sociální živočich, vrozeně pospolitý. To je znak se kterým se prérijní lidé mohli identifikovat, nalezli zde mnoho paralel ke svým společenským vztahům charakteristickým pro jejich vlastní společenskou strukturu. Na rozdíl od většiny samotářských druhů, bizoni jako stádní zvířata, jsou často označováni domorodci jako "kmen" nebo "národ." A jak je zmíněno, přesuny a místa pobytu tohoto "bizoního národa" ovlivňovaly indiánskou kmenovou strukturu a jejich umístění v daném ročním období. Prérijní Indiáni k vzájemnému ovlivňování s bizony zpravidla nevyžadovali osobní kontakt s jednotlivými zvířaty, ale spíše s celým druhem nebo populací.Nazývání zvířete "Bizonem" vždy naznačuje odkaz ke skupině nebo přinejmenším ke členu který danou skupinu reprezentuje. Jeden určitý bizon je oslovován zřídka tak je to se všemi zvířaty považovanými za potravu. Tato praxe pomáhá eliminovat nechuť konzumovat maso z důvěrně známého jedince. Proto je společenský obřad smíření veden jako záležitost druhů: lidská společnost se smiřuje s bizoním národem.
Zproštění viny vyplývající ze zabíjení a pojídání cítících stvoření napomáhá všeprostupující víra, že zvířata se lovci ochotně nabízejí sama. Tato myšlenka se odráží v postřehu, že pokud prérijní Indiáni mluvili o lovu hovořili vždy ne o 'honbě' ale o ' volání'. Jistí lidé mezi Cheyenny a Blackfeety ovládající "čarovnou sílu Bizona" dokázali dovést stádo do ohrady nebo na útes. Dosáhli toho tak,že se oblékli do bizoních kůží a napodobovali jejich pohyby a zvuky. (Hughes 1983) Přesvědčení že se bizon dobrovolně dá ulovit k prospěchu lidských tvorů je těsně spjatý s prérijním smyslem pro identifikaci se zvířaty a se sílou vzájemných závazků. Jak se vyjádřil člen jednoho kmene: "od té doby kdy Bizon dovolil aby jeho tělo směli Vrány užívat, zdálo se nám vhodné . . . nabídnout část sebe slunci a dalším duchovním osobám". (Vogel 1984)
Tak oběť tanečníků prostřednictvím půstu, žízně, a samotrýznění reflektuje touhu vrátit něco přírodě, se zvláštním přihlédnutím k život udržujícímu bizonovi, výměnou za minulé a budoucí výhody. To je důležitým prvkem ve zmíněném Mandanském O-kee-pa (Okipa) obřadu, z kterého jsou základy prérijního t. slunce zajisté odvozeny.Zejména rysy sebemučení účastníků prostřednictvím bizoních lebek. Kromě této praktiky jsou zde obsaženy i určité rituály orientované na zvířata které osvětlují význam t. slunce. Například Catlin popisuje bizoní tanec jako "přísně dodržovaný,neboť oni [ Mandani] pocházejí z bizonů a ti jim teď dodávají potravu". Barvitá událost byla přehrávána lidmi oblečenými jako bizoni, nosící bizoní masky a napodobující pohyby a chování zvířat. (1967) Jméno Okee-pa "vypadá podobně" a odkazuje k bizoním tanečníkům, kteří byli všichni stejné velikosti a byli identicky oblečení a namalovaní.(Bowers 1950)
Poté se lidé přestrojili za další zvířata jako medvědy grizzly, orli, antilopy, labutě, chřestýše, bobry, supy a vlky, napodobujíce zvuky a chování jim odpovídající. V této podívané, herci stanovují vztahy zahrnující i zápas mezi různými formami života. Zvířata se s bručením honí a požírají. (Catlin 1967) Toto představení reprezentuje vyjádření tématu vztahu mezi dravcem a kořistí. Evidentně tak byly prostřednictvím obřadu zkoumány dvojznačnosti masožravého chování. Začátkem dvacátého století, jako úvod k Blackfootskému t. slunce,vystupovaly podobné postavy oblečené do podoby vlků a medvědů společně s tanečníky v masce bizonů. (McClintock 1910) Takové rituály poskytují jasné vyjádření napětí působené dilematem krmení se jedné formy života druhou což tvoří základ obřadu t slunce.
Tanec slunce obsahuje základní prvky oběti a bolesti u všech kmenů ,liší se však jejich stupněm. Základním darem je nabídka vlastního těla. V hlubším smyslu, tento fenomén podstupování fyzických muk souvisí s prosbou k zbývající části přírody; je to smíření v pravém významu, "v člověku", s poukazem na jednotu kosmu. Pro všechna žijící stvoření podstupovat utrpení a dělit se tak o běžnou schopnost pociťovat bolest. Podle Oglalské tradice, "této jednotě všech věcí porozumíme trochu lépe pokud se účastníme tohoto obřadu, a nabídneme sami sebe jako oběť". (Brown1967)
Mircea Eliade vysvětluje,že v mandanském O-kee-pa obřadu je "počáteční mučení" působeno za účelem "duchovní proměny oběti." Smrt, reprezentovaná mučením, znamená že světský muž byl zabit a účastník obživne s regenerovaným tělem i duší. Osoba musí "zemřít" prostřednictvím utrpení, "je rozřezána" aby mohla dosáhnout symbolického vzkříšení. ( 1975) Eastman analyzuje význam řezání a krvácení Siouxských tanečníků takto: kdo je proboden cítí bolest která je "přirozeným průvodním jevem jeho obrazné smrti". ( 1970) Maso které je vytrženo řemenem "reprezentuje neznalost," které "bychom se měli zbavit, protože se obracíme tváří ke světlu pravdy které je před námi". (Brown1967) Takto je tanečník znovuzrozen, mentálně a duchovně právě tak jako fyzicky, spolu s obnovením bizonů a celého vesmíru.
Obřad t. slunce ukazuje,že definitivní smrt neexistuje,že všechny žijící bytosti mohou být obnoveny. Lidské bytosti však, stejně jako všechni jejich bližní, musí spolupracovat aby této obnovy bylo dosaženo.V obřadu krmení bizoní lebky trávou je cyklus života symbolicky zachován na věky. Pro usmíření bizonů kteří se dávají lidem, je nutno prokázat uznání , dobré záměry a uctivé chování.Významnými činy jako je zdržení se konzumace bizoního masa,přináší vize, obětování části masa zabitého zvířete usmiřuje Bizoního ducha,což se děje vložením kusu posvátného bizoního jazyka zpět do země během obřadní hostiny. (Frey 1987; Walker1917,McClintock 1910) Tak je vzdávána pocta duchovní blízkosti Bizona. Protože zvířecí duch zde zůstává i potom co je bizon zabit, smrt není definitivní; je zajištěn věčný návrat pro oba- bizony i lidstvo a to prostřednictvím jejich vzájemného působení a podpory harmonie světa. Takto je na konci Oglalského t. slunce oslovován Wakan-Tanka: "Ty jsi nás poučil o vztazích se všemi bytostmi, a proto ti vzdáváme díky... budeme si ustavičně připomínat tento vztah který existuje mezi čtyřnohými, dvounohými a okřídlenci.Nechť se všichni radují se a žijí v míru!" (Brown 1967)