Materiály:

V 19. stol. byly dostupné především tyto čtyři druhy plátna (klotu): Nejlevnější byla tmavomodrá hrubá látka s bílou obrubou. Za kůže o ceně 5 dolarů bylo možno koupit dostatek této látky na jedny ženské šaty. Tři zbývající druhy stály přibližně dvojnásobek: 1) smolně černá, jemná, lesklá látka, 2) tmavě hnědá látka s roztřepenými okraji a 3) jasně červená látka, používaná především jako dekorace a obšívaná korálky. Kromě toho se používaly látky hrubší: šedá s šedým okrajem a bílá s bílým okrajem.

Odžibvejští muži nosili delší bederní roušku, občas se používala suknice roztřepená na dolním okraji. Těsné legginy (midasan) dosahovaly buď nad kolena, nebo ke kyčlím. Pokud byly kožené, měly krátké třásně. Původně se zdobily urzoními ostny a losími chlupy. Nejčastěji však byly z červené nebo modré látky. Odstávající pruhy na vnějších okrajích nebyly příliš široké. Pod koleny byly přivázány popruhy nebo barevnými páskami utkanými z vlněné příze (později z korálků).

Mužským oblekem do chladného počasí bylo původně pončo z jelenice, později kabáty šité z vlněných pokrývek, používané především na zimních loveckých výpravách.

Dokud nebyla známa látka, nosily se šaty ze dvou kusů jelenice, jeden vepředu, druhý vzadu, spojených na ramenou a

často převázaných v pase. Stejně jako jiné výrobky z kůže byly často obarveny na hnědo pomocí černých vlašských ořechů nebo na černo (Odžibvejové dávali přednost tmavším barvám) nebo byly malovány červenými, černými a žlutými ornamenty. Jako ozdoby sloužily ptačí drápy, urzoní ostny, losí kopyta a kousky mědi, později mosazné kornoutky a stříbrné brože. Rukávy buď chyběly, nebo tvořily samostatný díl v podobě jednoho obdélníkového kusu kůže, který byl "sešit" pomocí několika řemínků tak, aby do něj mohly na obou stranách vklouznout ruce. Oba rukávy tak byly spojeny na zádech a ještě připevněny na prsou.

Později byly kožené šaty odsunuty spíše k pracovním účelům. Šaty z tmavé látky měly podobný vzhled, ale rovný střih. Přední část byla o něco delší než zadní, nahoře byla přeložena a splývala na ženský hrudník. Tato část byla často zdobena barevnými vlněnými proužky (říkalo se tomu "duha"). (Ještě později začaly ženy zavěšovat pestrobarevná vlněná vlákna i na dolní okraj šatů.) Když obchodníci přinesli kaliko, ženy často nosily volný kalikový plášť. Oblékaly jej přes šaty místo rukávů.

Mokasíny:

Šily se z kůže jelena a losa. Jsou čtyři typy: 1) nejjednodušší, sestávající ze dvou kusů kůže: mají rovný šev, kterým je spojena levá a pravá půlka mokasínu. Tento druh nosily hlavně malé děti a staré ženy. Podobné mokasíny se dělaly z pokrývek a sloužily jako ponožky. 2) nejstarší, z jednoho kusu kůže: šev je vepředu nabíraný ("odžibve" znamená "nabíraný"), vzadu jednoduchý. Na zimu se dělaly dostatečně velké, aby se do nich vešly výše zmiňované vlněné mokasíny nebo ondatří kožešina. 3) Typ vyráběný pro děti se nazýval "koroptví mokasín", protože špička podrážky přečnívala přes prsty na nohou, sešitá rovným stehem na začátku nártu. (Což není vysvětlení.) Dělaly se volné a v zimě se vycpávaly králičí kožešinou, mechem nebo senem. 4) Pozdější druh mokasínů snad pochází z odžibvejské odnože Pembina. Vpředu jsou mokasíny vybaveny jazykem z kůže nebo černého sametu a "manžetou" podél horní části, obojí zdobené. V zimě se horní část obšije širokým pruhem látky nebo jelenice a ta se přivazuje ke kotníku.

Zimní obleky:

V chladném počasí se (vedle výše popsaných obleků charakteristických pro muže) používaly tyto oděvy: 1) roucho z bizoní kožešiny (i s ocasem), často malované geometrickými vzory, 2) jelenicový či kožešinový plášť přehozený kolem ramen a vepředu přivázaný, 3) roucho sešité z bobřích, kuních nebo veverčích kožešin, nebo 4) pokrývka utkaná ze zaječích kožešin. Každá kožešina se spirálovitě rozstříhala do dlouhého proužku. Jednotlivé proužky se navzájem propletly jednoduchým křížovým stylem, takže vzniklo roucho s kožešinou na obou stranách, velice hřejivé, ale nepříliš pevné.

Později začali Odžibvejové zhusta používat vlněné pokrývky Společnosti Hudsonova Zálivu: konkrétně bílé, červené a zelené, tzv. "3-point" (180x155 cm) pro muže a "2,5-point" (160x128 cm) pro ženy. Tyto pokrývky později tvořily součást pravidelných splátek Indiánům. Muži je nosili přes jedno rameno a pevně je uvazovali v pase. Ženy je od nohou k pasu nosily utažené opaskem jako úzké sukně, horní část si volně přehazovaly přes ruce a ramena v závislosti na počasí a tak, aby měly volné ruce k práci. Žena mohla mezi ramena do pokrývky zabalit dítě nebo si její horní část stáhnout kolem pasu.

Muži byli na své vlasy velice hrdi. Věřili, že v nich vězí jejich síla. Někdy se o ně starali sami, ale častěji to za ně dělaly jejich sestry. Mazali si je různými mastmi, používali medvědí tuk nebo jelení lůj, aby je udržovali hladké. Nosili je různě dlouhé, od téměř krátkých až po velmi dlouhé, a upravovali si je do nejrůznějších účesů. Buď je nechali rozpuštěné (často s krátkou ofinou), nebo je zapletli do dvou copů (jež mohli vzadu spojit kouskem látky). Nebo měli dva cůpky vepředu a zbytek buď volný, nebo svázaný vzadu do dvou větších copů (ty mohly být navíc přivázány k temeni hlavy). Většina účesů mohla být kombinována se skalpovou kadeří (copem?) na temeni.

V poměrně raných dobách získali Odžibvejové od Anglických obchodníků hřebeny. Žena hřeben pečlivě opatrovala, ukrývajíc ho ve schránce z březové kůry mezi kostru a vnější kryt vigvamu. Malé dívky nosily dva copy. Mladé ženy nosily nejčastěji jeden cop pevně ovinutý látkou, někdy zdobenou korálky, nebo kůží z hada či úhoře. To byl nejpohodlnější způsob, protože vlasy se necuchaly a nebylo třeba je často upravovat. Při slavnostních příležitostech nosily ženy copy dva, ovinuté vydří kožešinou.

Mladé dívky si malovaly tváře na červeno šťávou "krvavého kořene" (sanguinaria). Než vyšli ven na vítr, mazali si muži tváře jelením lojem, aby si je chránili. Tváře mužů byly často pomalovány vzory, a to buď tak, že vzor nejdřív namalovali na dlaň a tu pak otiskli na tvář, nebo obarvili celou dlaň a tu přitiskli na tvář spolu s "šablonou" vzoru - ve starších dobách byl vzor barevný, v pozdějších dobách zůstal naopak na tváři nezabarvený. Obvykle se k barvení používaly barevné hlinky smíchané s tukem. Jistý způsob malování tváří odpovídal několika stupňům Velké Medicíny. (Toto jsou patrně ony čtyři stupně malování tváře odpovídající prvním čtyřem stupňům Velké Medicíny, jež měl právo nosit zasvěcenec do odpovídajícího stupně Midewiwin: 1-2: jeden, resp. dva červené pruhy přes tvář, 3: horní část tváře zelená, dolní červená, 4: levá část tváře zelená s červenými skvrnami - navíc nosí červeně namalovaná orlí péra.) Muži si malovali i těla, a to buď proužky a klikatými čarami, nebo výše popsanými vzory. Když šli do války, smíchali "medicínu" s pomalováním tváří a těl. Muži si tetovali tváře i tělo, ženy mívaly občas drobné tetování na tvářích a na bradě.

Náhrdelníky:

Nejméně práce vyžadovaly náhrdelníky z mušlí dentálií, které se nacházely mezi skalami na Hořejším Jezeře. Tyto protáhlé rourky se snadno spojovaly do řetízků. V raném období se nosily náhrdelníky z nachových lesních plodů, které byly proděravěny ještě za zelena, třením v dlaních z nich byla odstraněna slupka a poté se sušily. Náhrdelníky čistě z těchto plodů se nosily kolem krku ve čtyřech nebo pěti řadách. Odžibvejové nosili náhrdelníky z různých druhů zřetězených kostí či kůstek, například ze zadních králičích běhů. Než obchodníci přinesli skleněné korálky, používaly se větší dřevěné, nošené v několika řadách řetízků, nebo měděné válečky. Jiný druh náhrdelníku představoval asi dvacet korálkových řetízků různé barvy a stupňující se délky, vzadu na ženském krku svázaných proužkem jelenice. Náhrdelníky z tkaných korálkových pásků nosily ženy až v pozdějších dobách. Pletence ze sladké trávy nosili především muži. Dva pletence se spojily na koncích a přetáhly přes hlavu tak, že každý z nich spadal přes jinou stranu tváře.

Dvoubarevný pramen s roztřepeným koncem splétaný z několika korálkových řetízků sloužil jako ozdoba i jako amulet - v závislosti na jeho vzhledu buď k udržení zdraví, nebo proti hadímu uštknutí. (Byly dva druhy a vzor se podobal vzoru na těle daného hada - na konkrétních barvách přitom nezáleželo. Muži si je brali na výpravy do země Siouxů, kde byla spousta hadů.)

Osobní ozdoby:

Od obchodníků získali Indiáni nárameníky a "zápěstníky" z mosazi. Pokud měl muž takových více, neváhal je nosit všechny najednou. Muži si později navlékali na zápěstí 17-20 cm široké pásky tkané z korálků, těsně kolem krku se nosily podobné proužky široké 3 cm. Mladí muži někdy nosili kolem zápěstí a kotníků úzké pásky kožešiny. Jejich konce visely po stranách a byly zdobeny korálky.