Příbytky

Nináníboviján, nináníboviján. 

Čígi-škvándeming, vávižigá - boviján. 

(Stojím, stojím. 

U tvých dveří, budu stát.)

 

 Prosba o slyšení 

 

Jsou čtyři typy tradičních odžibvejských příbytků: vigvam, hřebenová chatrč, kůrový dům a týpí.

a) Vigvam: obecný název pro kopulovitý algonkinský příbytek. Přesnější odžibvejský výraz je vigivam (pro libovolný příbytek) a vaginogan pro tento konkrétní druh příbytku. Materiál: tyče nebo kmeny mladých stromků, březová kůra, rohože ze stébel skřípiny (druh traviny) svázaných lipovým lýkem, provázky z lipového lýka. Půdorys kruhovitý nebo oválný, různé velikosti, ale s kopulovitou střechou. Zhruba řečeno se stavba skládá z tyčí zapuštěných do země, spojených v obloucích dohromady a přikrytých rohožemi. Kostra zůstávala tam, kde byla postavena, krycí vrstvu nosili Odžibvejové na každé tábořiště s sebou.

Příklad stavby: půdorys zaobleného obdélníku, délka 360 cm, šířka 320 cm se vstupem na jedné straně. Postaveno na mírném svahu, podél zadní poloviny obvodu vyhloubena mělká strouha odvádějící případnou vodu při dešti. Kostra sestává z šesti tenkých tyčí (tři na každé straně v odstupu 1m jedna od druhé) podél jedné osy a poté z osmi (čtyř na každé straně v odstupu 35cm) podél druhé osy, zapuštěných pevně do země v uvedeném pořadí. Tyče jsou z "železného dřeva" (ostrya virginiana), jež je stejně dobré ať suché či zelené, takže mohou být bez nebezpečí i 2 cm tenké. Jsou tak dlouhé, aby vrchol oblouku, kde jsou zkrouceny a svázány (pomocí čerstvého lýka), byl asi 170 cm nad zemí, přičemž každá tyč je přivázána 30-45 cm od svého konce. Konstrukce je zpevněna dvěma kruhy tyčí, jež kostru podélně obtáčejí přivázány ve výšce 120 cm a o 90 cm výše. Nižší výztuž je v místě dveří přerušena. Kostra (vyjma dveřního otvoru) je přikryta rohožemi (které jsou přivázány lýkem). V zimě je tato vrstva často dvojitá. Střecha je pokryta kusy březové kůry sešitými lýkem do pruhů dlouhých 3 až 3,5 m. Tyto pruhy jsou pomocí provázků z lýka přivázány ke kostře a ke kolíkům po stranách vigvamu. Uprostřed střechy je ponechán kouřový otvor o průměru 60 cm.
Dveřní otvor býval zakryt pokrývkou (v raných dobách kůží), na níž byla dole připevněna těžká tyč. Na ochranu před větrem se po stranách zavěšovaly další rohože nebo pokrývky. Ohniště bylo ohraničeno kládami. Pod kouřovým otvorem byla umístěna krátká tyč, na niž se zavěšovaly kusy udícího se masa. Na této tyči, stejně jako na nižší z dvou vodorovných výztuží vigvamu, visely dřevěné háky na zavěšování kotlíků. Hák byl tvořen prutem z živého dřeva (obvykle jistý druh třešně) s useknutým kouskem vedlejší větve (kam se kotlík zavěsil) a připevněn k tyči tak, že jeho horní konec byl kolem tyče přivázán do smyčky. Kolem ohně bývaly na zemi rozmístěny rohože. Osobní majetek se ukládal do schránek z kůry a do tašek šitých z jalovcového lýka či vlny, jež byly umístěny podél stěn vigvamu. Ve starých dobách byl vigvam obýván dvěma nebo třemi rodinami představujícími dvě nebo tři generace.

Jiný příklad stavby: Tyče jsou z modřínu a z topolu, po stranách je vigvam kryt kůrou černého jasanu. Rozměry půdorysu: asi 300 cm x 275 cm. Základní kostru tvoří čtyři rohové tyče. Podél kratší osy pět tyčí (vzdálených jedna od druhé asi 25 cm), podél delší osy (tvořící přední a zadní stranu vigvamu) šest tyčí, mezi třetí a čtvrtou ponechána větší mezera pro vchod. Tyče jsou na rozdíl od předchozí konstrukce zapuštěny v zemi oběma konci a nejsou zkříženy uprostřed vigvamu. Jejich délka činí asi 5 m. Napřed se ohnou tyče tvořící stěny (každá z nich je vlhkým lýkem svazována se všemi tyčemi, jež (v pravém úhlu) protíná), potom se ohnou a svážou rohové tyče. Kostra zpevněna čtyřmi vodorovnými prstenci tyčí, několik dalších tyčí zpevňuje střechu.

b) Hřebenová chatrč: Stejně jako vigvam sestává z tyčové kostry pokryté kůrou, ale tvarem se odlišuje. Je tvořena dvěma do sebe zapřenými šikmými stěnami.

Materiál: Tyče, rohože z jilmového či jalovcového lýka nebo březová kůra nebo mlází. Postup stavby: Dvě šikmo do země zaražené tyče se zapřou jedna proti druhé a svážou tak, aby špičky trochu přečnívaly a vytvářely tak rozsochu, o něco dál (na druhé straně chatrče) se totéž provede se dvěma dalšími tyčemi. Na obě rozsochy se položí (a přiváže) páteřní tyč. Po každé z obou stran se upevní další šikmo zaražené tyče, aby dotvořily kostru hřebenové chatrče. Tato kostra se ještě zpevní celkem čtyřmi dalšími tyčemi umístěnými po dvou na každé z obou stěn, a to tak, že uprostřed délky dané stěny jsou obě tyče zaraženy do země a na svém druhém konci jsou připevněny ke krajní rozsoše (každá k opačnému kraji). Chatrč má vstup na obou koncích. Tyto chatrče bývaly dlouhé, takže poskytovaly prostor pro tři nebo čtyři ohniště, ale neměly kouřové otvory. Březová kůra se umísťovala na vrchol, stěny byly pokryty jalovcovými rohožemi. Pokud byla celá stavba pokryta březovou kůrou, bylo třeba použít čtyři vodorovně umístěné pruty k připevnění kusů kůry. V zimních kanadských mrazech se chatrč obestavěla rozštěpenými kládami 20-25 cm v průměru, rovnou stranou dovnitř. Klády se ucpaly mechem a zakryly hlínou, vyjma míst, kudy měl odcházet kouř. Kanadští Odžibvejové zakrývali dveřní otvory losí kůží nebo sešitými bobřími kůžemi či králičími kožkami tkanými jako pokrývka.

c) Dům z kůry: Konstrukce z jilmových tyčí se podobá evropskému domu se špičatou střechou, zdi jsou tvořeny kládami kladenými svisle vedle sebe a kryty kůrou stejně jako střecha. Při stavbě není použit jediný hřebík, všechno se svazuje lýkem. V zimě byly škvíry vycpány suchým mechem a stavba obklopena jalovcovými větvemi a sněhem. (Často byl dům vybaven plošinou z větví rozestavených kolem zdí a podepřených kůlky, používaných jako sedátka.) Tento druh příbytku byl stavěn v cukrových táborech i jinde.

d) Týpí: Pokrývalo se březovou kůrou nebo plátnem. Ve zdokonalené podobě s kouřovými chlopněmi se patrně projevil vliv Siouxů, ale týpí nebylo stavěno stejně jako siouxské. Zatímco Siouxové první tři tyče svazovali a ostatní jim kladli napříč, Odžibvejové nechávali na dvou nebo třech tyčích krátké vidlice, pomocí nichž tyto tyče zapřeli do sebe a přes ně pak kladli zbývající. Kde to bylo možné, používala se jedle. Za silného větru byla kostra zpevněna tenkou pružnou tyčí upevněnou v kruhu k ostatním tyčím asi 150 cm nad zemí. Ohniště se ohraničovalo malými kládami, které držely na místě díky kolíkům. Nad ohněm se vodorovně umísťovala tyč, lýkem připevněná ke kostře týpí, a na ní visel přivázán dřevěný hák k zavěšení kotlíku.

Odžibwejský letní tábor na Hurónském jezeře (Paul Kane)

Jakožto dočasný příbytek sloužila občas kuželovitá konstrukce z tyčí pokrytá větvemi balšámu nebo jiného neopadavého stromu. Když se větve nakladly špičkami dolů, přístřešek dokázal poskytnout úkryt před deštěm.

 

(Frances Densmore: Chippewa Customs)