Rostliny používané v oblasti Obrazové jeskyně

Střemcha virginská (Prunus virginiana) je vytrvalý keř v Severní Americe velmi rozšířený.Drobné bílé květy vytvářejí plody s velkými semeny. Plody jsou jedlé, ale pokud nejsou úplně zralé mají velmi trpkou chuť. Prérijní indiáni mísili plody střemchy s roztlučeným masem a morkem a dělali tak pemikan. Jedli i zralé plody jen tak, nebo je sušili. Šťávu používali k malování. Stonek a kůra sloužili k léčebným účelům jako čaj. Rovné pruty se používali na výrobu šípů pro jejich velkou trvanlivost.

Jalovec obecný (Juniperus communis) je keř kteří mnozí mylně označují jako cedr. Plody jsou modravé barvy, jedlé,avšak nechutné. Domorodí Američané rozmačkané plody užívali jako barviva na obličej a snad i jako barvivo k malování piktogramů na zdi jeskyně. Semena byla užívána jako medicína a též jako žvýkačka. Lidé užívali plody jako aspirinu k vyléčení bolesti hlavy. V průběhu vykopávek v jeskyni, dělníci našli třecí dřeva k rozdělávání ohně zhotovená z jalovce.

Zimolez zákrovnatý (Lonicera invata) je keř. Plody, ačkoli trpké a kyselé byli někdy pojídány čerstvé, ale spíše se sušili pro zimní použití. Šťavnaté ovoce zraje v srpnu a září a slouží za potravu mnoha různým druhům ptáků a malých savců.

Divoké květiny: V okolí jeskyně bylo zjištěno na padesát různých rostlinných druhů. Předjaří přináší krokusy, pryskyřníky, Shooting Stars a smetánky .Jak se dny postupně stávají delšími a teplejšími, rozkvétá juka a po ní následují další květiny jako například řebčík, stračka, šípky, zvonky a slunečnice. Některé květiny kvetou po celé léto zatímco jiné jako lewisie a kaktusy, kvetou jen po krátké období. Šípek je velmi ceněn pro obsah vitaminu C. Indiáni ho užívali k jídlu a dělali z něho čaj. Domorodí Američané používali mnoho květin, rostlin a kořenů k jídlu i jako léky. Sladká vůně a neobyčejné barvy každé rostliny obohacovaly životy domorodých Američanů , kteří žili v jeskyních.

Juka (Juka angustissima) má dlouhé jehlicovité listy. Juka náhorních rovin je menší verze té kterou mnoho lidí zná z jihozápadu USA. Juka, nazývaná prérijními indiány mýdlový plevel, má pěnivou mízu, která se získává z kořenů. Tato šťáva se používala jako mýdlo, nebo šampon. Listy byly štípány a sušeny a mohly být použity jako jehly a nitě. Křehké výhonky a květy jsou jedlé. Na rozdíl od většiny rostlin, je juka je opylována v noci malou samicí jukové můry (Tegeticula yuccasella), která létá za soumraku, když je květ nejvíce rozevřen.

Balsamorhiza sagittata je víceletá bylina. Vnitřní část mladých stonků je jedlá. Kořeny byly pečeny a jedeny. Také semena byla ve velké oblibě podobně jako slunečnicová semena. Z vařených kořenů se dělal léčivý obklad na rány.

Lomatium cous se vykopával zjara poté co rostlina odkvetla. Část kořenů se snědla syrových, některé byly uvařeny a část se usušila na slunci pro budoucí použití. Některé kmeny užívaly kořen a listy k přípravě čaje tišícímu střevní bolesti a průjem. Nálev z kořene se aplikoval na otoky. Jako kadidlo, kořen očišťoval a dezodorizoval vzduch.

Lewisie vytrvalá (Lewisia rediviva Pursh) je důležitá kořenová zelenina. Silné řepovité kořeny se širokým krčkem byly vykopávány teprve poté co byl proveden zvláštní obřad a ještě před tím než rostlina kvetla. Kořeny byly často rok. nebo dva před konzumací uskladněny protože hořká chuť se časem ztrácela. Kořeny se vařily ve vodě nebo v páře.Byly konzumovány samotné, smíšené s bobulemi,jako příloha k masu, nebo k zahuštění omáček. Hořký kořen dodával stravě na rozmanitosti a byl považován za lahůdku. Čaj byl užíván při bolestech srdce a na zánět pohrudnice. Byl také užíván pro podporu tvorby mléka po porodu. Rostlina byla považovaná za dobrý lék na nečistou krev, pomáhala při problémech s pletí a na kožní nemoci.

Javor jasanolistý (Acer negundo L.) strom byl využíván pro získávání sladkéko sirupu. Sirup se používal na vaření. Javorové dřevo bylo vzácným palivem protože hoří déle a je výhřevnější než většina ostatního dřeva. Navíc bylo dřevo ze spodní části kmene používáno pro zhotovování mis, dýmek, bubnů a podobně.Z kůry se vyráběl lék proti rýmě.

Šeferdie stříbřitá (Shepherdia argentea Nutt) je keř rodící jasně červené peckovité vejčité ovoce velikosti fazole. Květy jsou nažloutlé, listy 6 cm stříbřitě šupinaté. Plody byly sbírány poté co je přešel první mrazík – staly se sladšími. Ovoce se konzumovalo buď přímo, nebo bylo rozmačkáno a pak sušeno. Omáčka z bobulí se výtečně hodila k bizonímu masu. Bizoni sami měli tuto rostlinu ve velké oblibě. "Indiánská zmrzlina" se také vyráběla z těchto plodů. Několik bobulí a trochu vody se šlehalo dohromady do té doby, než se vytvořila pěna.

Střemcha virginská (Prunus virginiana) byla velmi ceněna. Plody, drobné purpurově červené peckovice, byly sbírány po prvním mrazu. Daly se jíst přímo ale nejčastěji se sušily. Usušené plody byly smíšeny se sušeným masem a tukem a vznikl tak pemikan. Kůra byla užívána pro výrobu sirupu proti kašli a léčil se s ní průjem.Větve se pokládaly na žhavé uhlí čímž se stávaly pevnými jako ocel a zhotovovaly se z nich šípy. Střemchové dřevo bylo rovněž používáno jako palivo a věřilo se, že oheň živený střemchou nekouří.

Topol (Populus angustissima) strom. Využíván jako palivo. Palivové dříví poskytuje čistý oheň bez kouře a jisker. Tento topol měl významný úlohu v náboženském obřadu tance slunce. Kmen byl používán jako středová tyč obřadní stavby budované pro tanec slunce. Také byl zdrojem jídla. Kůra byla opatrně podélně nařezána z ní bylo vyjmuto lýko a to se požívalo v době hladu. Ze stromu se rovněž získávalo barvivo. Listy podobné vrbovým byly používány jako obklad na vředy, spáleniny a modřiny. Čaj z kůry byl užíván pro léčbu tuberkulózy a černého kašle.

Sarcobatus je keř. Velmi malé množství této rostliny bylo příležitostně užíváno k vyčištění útrob.Také se užívalo k mytí vlasů a ke koupeli na zbavení se strupů.

Dětelník jedlý (Psoralea esculenta Pursh) rostlina z čeledi vikvovitých je kořenová zelenina. Kořeny byly vykopávány v červnu. Loupaly se a vnitřní bílá část byla pak pražena nebo sušena. Ze sušiny se vyráběla mouka používaná k zahuštění polévek, k výrobě chleba, placek a kaše. Obyčejně se kořen nejedl syrový – způsoboval špatné trávení. Někdy v dobách nouze se kořen vařil a jedl. Začátkem 19. století se pokusně pěstoval ve Francii (picqutiane) jako náhrada brambor.

Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi (L.) Spreng) Mícháním s tabákem vytváří kuřáckou směs jemnější chuti. Plody byly ponechány na keři do té doby, než byly potřeba během těžkých časů. Plody byly také užívané k přípravě pemikanu. Lék vyrobený z rostliny má svíravé účinky a je močopudný. Byl užíván pro léčení lehkých ledvinových onemocnění.

Borovice těžká (Pinus ponderosa Dougl) je strom v Montaně se běžně vyskytující, stal se dokonce státním symbolem. Kůra byla loupána a jedena. Byla považována za lahůdku. Tvořila významnou součást indiánské stravy. Kůra byla také užívaná pro rozdělávání ohně. K loupání se používaly speciální nástroje. Smůla sosny byla užívána pro léčení spálenin a nežidů. Hojivý obvaz se smůlou snižoval bolestivost zánětů, léčil revmatismus a bolesti v kříži. Smůla se také používala jako žvýkačka, lepidlo, a palivo. Jehličím a větvemi se nakuřovalo k utišení svalové bolesti.

Opuncie mnohotrnná (Opuntia polyacantha Haw) je rostlina,která byla domorodými Američany často konzumována. Dužina byla jedena jednak syrová a také se sušila a uchovávala pro zimní měsíce.

Jalovec skalní (Juniperus scopulorum Sarg) je keř. Rostlina byla používána v posvátných obřadech a očistných ceremoniích. Jehličí bylo páleno jako kadidlo. Větve byly tvrzeny v ohni a používány k výrobě šípů, kopí a luků. Kouř z jalovcového dřeva čistil ovzduší při jakéhokoliv nemoci. Čaj udělaný z větviček léčil nachlazení, horečky, zápal plic, artritidu, revmatismus, krvácení, průjem, a choleru. Plody byly žvýkány k tlumení bolesti. Také se užívaly k snadnějšímu vykašlávání hlenu při dýchacích onemocněních.

Slunečnice roční (Helianthus annuus L) byla jedena syrová nebo se sušila k pozdějšímu použití. Placky vyrobené ze semen byly oblíbené zejména u válečníků pro jejich velkou výživnost. Slunečnice byla i rostlinou hojně pěstovanou.

Růže (Rosa spp.) je keř s trnitými větvemi.Velmi opatrně a jen občas byl šípek užíván jako potrava. Rostlina byla používána pro léčbu průjmu a žaludečních problémů. Dělala se z ní též oční lázeň. Pára vznikající při vaření rostlinných částí byla užívána pro léčbu krvácení z nosu, angíny a boláků v hrdle. Též odčarovávala zlo.

Pelyněk louisianský (Artemisia ludiviciana Nutt) byl užíván lidmi k vykuřování. Kadidlo očišťuje a odvrací zlé duchy. Pelyněk byl často užíván při obřadech. Rostlina se používala také jako štětka k nanášení barvy a barva se s ní též odstraňovala, sloužila jako materiál k dělání věnců a jako kadidlo. Čaj léčí nachlazení, vysoké horečky, a menstruační nepravidelnost. Roztok vysouší vředy, léčí ekzém, vyvolává pocení, aplikovaný a vmasírovaný na bolavé místo redukuje otoky. Prášek zpracovaný ke šňupání léčí dutiny, krvácení z nosu a bolesti hlavy.

Řebčík (Fritillaria pudica) je cibulnatá trvalka. Hlíza této rostliny byla používána jako zelenina a často míchána s lewisií. Květ je tmavě žlutý, někdy červeně tečkovaný.

Řebříček obecný (Achillea millefolium) je bylina. Užíván k zástavě krvácení, tiší bolesti zubů, léčí horečky a nachlazení. Obklady s řebříčku léčí popáleniny a vředy.

Juka (Yucca angustissima) Kořeny byly používány k výrobě šamponu. Výhonky se jedí mladé, když jsou ještě jemné a křehké. Květy byly přidávány do salátu.

Pro časopis Poselství světa v kruhu a internetové stránky Indian Corralu v roce 2002, z internetu přeložil Pavel Pichner. Odbornou botanickou korekturu provedli Jana Kaloušová a Roman Tadič.