Způsob transkripce odžibvejštiny bohužel není vůbec jednotný. V důsledku toho může snadno dojít ke zkomolení názvu pouhým přepisem z jiného textu používajícího jinou transkripci.
Dnes nejčastěji používaným způsobem anglické transkripce odžibvejštiny je tento systém:
Souhlásky |
Samohlásky |
|||
| Fonetický přepis s diakritikou | Spřežkový přepis | Fonetický přepis s diakritikou | Spřežkový přepis | |
| š | sh | á | aa | |
| č | ch | í | ii | |
| ž | zh | ú | oo | |
| dž | j | |||
| j | y | |||
Samohláska e se sice píše krátce, ale vyslovuje se vždy dlouze. V se čte jako anglické w. (Proto je možná správnější psát w místo v. I když se v textu vyskytuje jak v, tak i w, jedná se vždy o jednu hlásku.)
Jiný systém, který používá ve svých knihách
Basil Johnston (Ojibway Ceremonies; Ojibway Heritage; The Manitous, The Spiritual World of the Ojibway), přepisuje samohlásky takto:| a | u |
| e | ae |
| á | au |
| í | ee |
Podobný systém má i Longfellow v Písni o Hiawathovi, která byla do češtiny přehláskována naprosto špatně.
V systému s jedinou spřežkou (
ch místo č), jenž používá Frances Densmoreová (např. v Chippewa Customs), jsou dlouhé samohlásky zastoupeny jim odpovídajícími jednoduchými písmeny (í - i, á - a, atd.) a pro krátké samohlásky je použita speciální diakritika. Ž se píše jako j a š se píše jako c.
Vzhledem k tomu, že odžibvejština nebyla psanou řečí a že český diakritický pravopis umožňuje jednoznačný zápis všech hlásek, které dokáže zaznamenat i anglický způsob (což ovšem nejsou všechny odžibvejské hlásky), není snad důvod, proč v českých textech zůstávat u anglického zápisu a proč nevyužít výhod zápisu našeho.